sobota 20. února 2010

Zrada!

Jako fajn, že přijely dvě igelitky plné dobrot, ale za jakou cenu? Přece není normální, aby chudáček koníček s boulí na krku (!!! – důsledek včerejšího služčina honem očkování) musel pod sedlo!

A také jsem málem zdechnul, protože se mi nikam nechtělo. I když ono to bylo trošku jinak, doopravdy. Když trenérka volala služce, jestli si mě mohou půjčit, tak služka nejen že neřekla „nikoliv, chudáček koníček přece nebude v únoru chodit pod sedlem!“, ale zdůraznila, ať si na mě dávají bacha.

Jako jak bacha?

Asi zase Klárka žalovala, že jsme běhali. Tak jako ne, že bychom neběhali, protože sprinty kolem hnojiště jsou hodně fajn, protože jde o kruh, a na kruhu můžete utíkat do zblbnutí, protože nemá konec. Ale to přece není důvod, aby přijeli dvounožci a vyřítili se na nás se sedly!

Trauma z narušování stereotypu ovšem dvounožcům evidentně žíly netrhá.


A k dovršení všeho jsme dobroty z igelitek dostali až po příjezdu, což byla zrada vůbec ze všeho nejhorší. Navíc já se choval vzorně, od samého počátku, protože na mně seděla nejdříve trenérka, a jelikož šel první Béruš a předváděl dostiháka minutu před startem ve Velké pardubické, tak nemělo smysl hlídat bubáky. Béruš všechno zvládl za mě!

A Béruš si to zároveň pořádně pohnojil. Caplováním a vyhazováním si vykoledoval práci, to jakože na jaře. Chápete to? Vloni mu naslibovali důchod!!!

Trenérka služce vynadala, za tu bouli, a rovnou se domlouvaly, kdy nás seberou Klárce, aby se Klárka vzpamatovala po zimě a nabrala nové síly.

Ale my nikam nechceme! Takže buďte té lásky a dobroty a sepište petice, jinak to s námi vidím velmi bledě.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: