Dopisy od Zrzka

Můj drahý kamaráde,

 dneska od rána celý den sněžilo, nejprve chumelilo jak ve špatném ruském filmu, a pak se spustil chcanec. 

Ve výběhu jsme toho moc dlouho nepobyli, nakonec vyměkla a nechala nás až do večera ve stáji, takže jsem celou dobu využil k tomu, doplnit svoje tukové zásoby na horší časy.

Když večer roznášela seno, prohlížela si mě ze všech stran, píchala mě ze strany do boku a snažila se nahmatat žebro. Jak kdyby nevěděla, že moje žebro bylo hmatatelné naposledy v roce 2008.  A pak se rozmáchla vidlema, a.... potěžkala to, vzdychla, a dala mi zase málo, a to i když jsem na ni zařechtal tím nejdojemnějším hlasem, jakého jsem schopen. Vůbec nechápu proč mi sakra nedala víc. Přitom jsem použil i svůj obvyklý výraz "podvyživený chlapeček se v Dachau loučí se svou maminkou", které používám v nouzi největší.  Nepomohlo to. 

Tvůj silně rozčarovaný 

 Zrzek.




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: