úterý 20. listopadu 2012

     Mohl by prosím někdo vysvětlit našim dvounožcům, co přesně znamenají výrazy “podzim” či “konec sezóny?” Konkrétně tu pasáž o odpočinku od práce, vztahující se na zákaz sedla a věcí jemu podobných či sápání se na ubohé hřbety chudáčků koníčků.

     Bohužel služka s Ivou jsou k našemu podzimnímu schématu plně hluché a slepé a bez výčitek jej ignorují. Neméně nechutně na nás poštvaly i děti, a co ještě hůř, po důkladném odbahnění, které nemálo hraničilo s bezostyšnou tyranií, nás služka vyslala na jízdárnu.

     Chápete… na jízdárnu. Na jízdárnu koncem listopadu!

     Přitom jízdárna by v listopadu neměla být sjízdná, natož použitelná ke zvrhlým manévrům páchaných na chudáčcích koníčcích. Ještěže je brzy tma.

     Ale i ve tmě lze zažít napětí, a to když služka směrem k Ivě pronese “mohl by kolem jet kovář a sundat zbývající podkovy”, aby uplynulo sotva patnáct minut a kovářovo auto kolem opravdu jelo. A protože kovář mával, jala se i služka mávat, akorát že naprosto odlišným způsobem, a když už to vypadalo, že raketovou rychlostí proletí lankem ohraničujícím jízdárnu držkou napřed a v šeru se rozplácne jako dalovická žába, jal se kovář zpomalit a vyzvídat, co tak pohotového a akutního se děje. Služka na něho vychrlila prosbu týkající se zadních podkov, že stačí klidně tady na jízdárně, akorát sundat a oštípat, že zbytek orašpluje ve stáji (no ještě to tak!), a kovář že tedy ano.

     A evidentně to myslel vážně, protože ochotně vyskočil z dodávky a pohled zaměřil na mě, což ve mně evokovalo druhý stupeň pohotovosti. Akorát že vteřinu poté se kovář plácnul do čela a s větou “vždyť my máme nářadí u Váňů… my jsme si sem akorát zajeli na oběd” se služčino nadšení rozplývalo před očima.

     A že prý sakra a hergot a lehká žena s vázacím zařízením, protože zítra služka pojede do práce hned ráno, a že ve čtvrtek musí do druhé práce a pak pryč, kde bude až do neděle, načež kovář navrhl “tak my přijedeme po obědě” a že ať mě z pastviny přivede majitelka Amíka, že se zbytkem už si oni poradí.

     Služka návrh zítřka odkývala a s kovářem se rozloučila, ale alternativa s majitelkou Amíka v ní důvěru zrovna nevzbuzovala, což je velká škoda. Přece jenom jakákoliv možnost dvounožci zdrhnout a nechat se pak honit po kopcích s ocasem nahoře je příjemné zpestření denní rutiny.

     Na rozdíl od té jízdárenské!

     Váš chudáček koníček

P1480108

P1480103




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: