sobota 24. listopadu 2012

     Služka nás po dvou dnech absolutní absence poctila svou návštěvou.
     Bohužel půldenní, což se neodpouští, protože není většího vopruzu, než když nemáte na pastvině klid.

     Přitom dvounozí by za námi měli chodit pouze s jediným účelem, kterým je nakrmení chudáčků koníčků. Takže přijít, rozdělit obsah kýblů a posléze v klidu a míru odejít, bez redundantních manévrů “prohlížím si tě celého od uší ke spěnkám!”

     Nedejbože sahat mi na chudinku nožičku!

     Jenomže služka je úchyl, postižený nutkáním neustále něco rekonstruovat, a že se prý musí vyměnit některé sloupky a ostřihat trní, které se roztahuje. Co je špatného na roztahujícím se trní?

     Prostě tam smrděla spolu s námi až do večera. Když jsme za ní přišli, protože nás velmi zajímaly kleště na křoví a palice a vrták, odbyla nás slovem, a když jsme jí popáté převrhli kýbl s hřebíky, použila pohrůžku tělesným trestem, a to do partií, kterými již dávno nedisponujeme. Přitom potrestat by zasloužila ona, protože do kýblu přece nepatří hřebíky. Typická ukázka podvodu páchaném na nebohých bytostech!

     Ještěže se stmívá v pět, protože jinak bychom na večeři pravděpodobně čekali až do půlnoci, a když jsme se šli zvědavě podívat, nad čím strávila půl dne, zase nám vyhrožovala. Chudák trní, má teď děsnou ránu. Na jeho místě bych si určitě stěžoval.

     Váš chudáček koníček

P1480136 

P1480145




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: