pondělí 26. listopadu 2012

     Odpolední služčino krmení chvílemi připomínalo filmovou honičku, plynule přecházející v komedii. Protože dvounožec když extra pospíchá, tak mu trvá naopak podstatně déle, než dosáhne kýženého výsledku, a to i když má s sebou posilu, protože se služkou dorazila i Anetka.

     Excelentní divadlo! A co nás pobavilo nejvíc, byl nakonec fakt, že se mi zapomněla intenzivně zadívat na chudinku nožičku, takže jsem prožil den bez jediného zvednutí adrenalinu a kortizolu v krvi.

     Akorát tedy ten balík vracet zpátky za drát nemusely, to si mohly odpustit. My přece nemáme obrovská břicha, to bude nějaký omyl, v horším případě velmi hloupá pomluva. Vypadáme naprosto normálně, není důvod nám omezovat přístup k senu, natož nám hustit do hlavy, že když jsme oba chroničtí kašlalové a chrchlalové, tak že máme migrovat po pastvině a pohybovat se, nikoliv trčet u balíku a sem tam si odskočit k vodě.

     Nechápu, kde trubka bere tu drzost nám dirigovat život! A ještě s sebou nemít kýbl s hřebíky a jiné nářadí, které bychom jí mohli zašlapávat do bláta anebo převrhávat do hromádek bobků.

     Máme fakt těžký život. Navíc o dvě hodiny později přišla Iva, s úmyslem nakrmit, a k našemu obrovskému zklamání jí dle různých indicií došlo, že jsme už nejspíš večeřeli. Škoda. Taková šance!

     Váš chudáček koníček

P1480154




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: