úterý 4. prosince 2012

     Seriál AJETO pokračuje.

     Služka se totiž ráčila dostavit, což se v jejím případě vždy stává lehce podezřelou záležitostí. Jako nic proti ní, když přijde krmit, jenomže služka není otázka patnácti minut, jako v případě majitelky Amíka. Protože služka u nás tvrdne několik hodin, neboť je POSEDLÁ, a jak už to u posedlostí bývá, přicházejí zpravidla v době, kdy dvounohým hoří za zadkem.

     Nemáte pocit, že tohle tady už bylo?

     Já ano. Jen s rozdílem, že dnešní díl AJETO služka věnovala vylepšení mrazuvzdorné bedničky, nikoliv vchodu ohrady. A opět perlila, a jak už to bývá, všechno sváděla na materiál, se kterým manipulovala, než aby přiznala vlastní pochybení (debilitu).

     Tentokrát se hlavní role chopila montážní pěna. I ona měla v manuálu napsáno, že po aplikaci nabobtná až na trojnásobek objemu, ale služka po zkušenosti s pěnou minulou usoudila, že zas tak dramatické to nebude. Což byl osudový omyl.

     Předešlá montážní pěna byla evidentně vadná, protože po zaschnutí vyplnila sotva pětinu prostoru. Služka si tudíž spočítala, že k vyplnění zbytku bude třeba mnohem většího balení, a narukovala s největší pěnou, která byla k mání. A která před očima nabývala tak rychle, že by vyplnila možná tři mrazuvzdorné bedny, nikoliv jednu, a protože v nádrži již byla nalitá voda, hrozila NAŠÍ vodě bezprostřední kontaminace.

     A to služku vyděsilo víc než bobtnání pěny, protože pospíchat pro nových 40 litrů vody by po zledovatělé cestě do kopce znamenalo zvýšené riziko držkopádu v pozdních večerních hodinách. A tak nastala fáze „budeme to rychle odškrabávat“, kdy pěna měla naprosto navrch, co se týče tempa. A protože montážní pěna je velmi zákeřný materiál, skládající se z lepidla, které NIČÍM neodstraníte a které všude a na všem zůstane navěky věků, zažívala služka velmi horké chvíle, protože jí během první čtvrthodiny došly nástroje k tomuto účelu vhodné. Všechno v okolí dvou kilometrů bylo ulepené od pěny, včetně služky samotné, a protože Anetka již musela jít domů, nezbývalo služce, než zkusit sílící pěnu odebírat rukama, protože přiložené igelitové rukavice již dávno tvrdly a zvesela bobtnaly opodál.

     A to byl teprve mazec, kterému jsme s neskrývaným zájmem přihlíželi. Služka snažící se nebýt zalepená víc, než už zalepená byla, zaprasila další části okolo vany, a jelikož pěna nepřestávala růst, nezbylo jí než vodu honem přelívat do vany, za nekončícího odebírání pěny. Tedy přesně to, co měla udělat dřív, než vůbec začala mrazuvzdornou nádobu vyplňovat pěnou.

     Takže jasné vítězství hmoty nad služkou. Bez vody vevnitř už si mohla pěna dělat, co chce, zatímco služka dumala, do čeho se utřít, aby vůbec mohla jít domů, a protože nahoře už vůbec nic neměla, musela počkat, až na ní pěna zaschne. A spolu s pěnou zaschly i kamínky, kůra dřeva, piliny a další částice, takže vypadala jako malomocná, a když za mnou přišla, jestli nechci pohladit, klidil jsem se raději do útrob tmy.

     Ona by měla mít zákaz práce s těmito materiály, protože je nebezpečná nejen sobě, ale i okolí. Stačí jedna jediná montážní pěna, na absolutní ekologickou katastrofu!

     Váš chudáček koníček

04122012929




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: