středa 19. prosince 2012

     Dramatický přesun.
     Ano, přesně takový byl. Ne kvůli faktu, že jsme se s Amíkem nestihli pořádně rozloučit, protože ani jeden z nás netušil, co se doopravdy děje, nýbrž kvůli chundelatému pejskovi od sousedů.

     Chundelatý pejsek na mě sem tam štěká, když jdu kolem, a já se ho nesmírně rád lekám. Jde o ideální příležitost, jak skočit služce na záda a předstírat strach o život, aniž bych býval byl nařčen, že zase řeším cosi neexistujícího. Služka se totiž pejska leká také, když vyběhne zpoza křoví a začne poctivě hlídat, akorát že místo aby mě litovala, tak se zastává jeho. Že prý tohle je hodnej pejsek, který neútočí a nekouše služky do lýtka, na rozdíl od těch předešlých.

     Zajímalo by mě, v jakém přesném momentu služka své mnohaleté tvrzení přehodnotila, a to když jsme chundelatého pejska potkali tváří v tvář na cestě, kousek od jeho teritoria. Nebylo to poprvé, kdy tento nejspíš pyrenejský horský pes opustil střežený pozemek, služka jej již několikrát potkala u silnice anebo ve městě. Ale nikdy ne se mnou, takže když nás chundelatý pejsek zmerčil a zrychlil směrem k nám, viditelně jí zatrnulo. A okamžitě udala příkaz stát a nehýbat se, jak ona, tak i já, takže na cestě by se vzduch dal krájet, a když se chundelatý pejsek naplno rozštěkal a řítil se k nám, vypadalo to velmi zle.

     Ale naštěstí jen vypadalo, protože když k nám přiběhl, místo na služčino lýtko (po vzoru svých kamarádů) pokračoval v cestě nahoru, a pouze na vteřinu se zastavil, aby mi štěkl z oka do oka. Já stejně jako služka paralyzovaně stál, a jakmile se shora ozvalo volání pejskova jména, jal se chundelatý pejsek pokračovat ve směru a štěkal už jen pár vteřin. 

     Služka mi tvrdila, že se počurala strachy, ale tomu nevěřím, protože louže pod ní nebyla. Strachy jsem měl správně čurat já, kdybych ovšem býval byl tušil, že se schyluje k mému odtržení od Amíka.

     Nicméně faktem je, že jsem si v žádném případě nepohoršil, i když Amík je Amík. Služka mě totiž svěřila do osvědčené péče Klárce, a co je úplně nejvíc fajn, čekaly tam na mě dvě kobylky. Menší si mě nevšímala, zatímco velká dělala vlny a zkoušela mě vyhánět, ale já jsem šikovný a chytrý kluk a operativně jsem zamířil k senu, kde jsem zaparkoval.

     Protože... a tomu nebudete věřit... byl tam balík. Jakože celý balík! Klárka totiž krmí naprosto fantasticky, takže žádné služčino trapné "sena je letos málo, takže krmit se bude na příděly, aspoň nebudete tlustí jako prasata!" 

     Já totiž budu moc rád tlustý jako prase. Hurá!

     Váš chudáček koníček 




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: