úterý 1. ledna až čtvrtek 31. ledna 2013

     Nový rok jsme já, Džína a Rozárka oslavili společně Klárkou, jak jinak.

     Místo aby popíjela u rodinného krbu, přišla hezky za námi, protože Klárka je na rozdíl od služky empatická a zodpovědná a chápající a starostlivá, což dokázala sbírkou kýblů, které s sebou vlekla. A jakmile začaly práskat petardy a přímo nad našimi hlavami zaburácely půlnoční ohňostroje, my jsme směli zabořit čumáky do novoročního pokrmu.

     Což byl naprosto nepřekonatelný vstup do nového roku!

     A služka by si z toho mohla vzít příklad, aby opravdu platilo „Jak na Nový rok, tak po celý rok!“ A po celý rok 2013 nám o půlnoci servírovat baštu...

     Jenomže služka je trubka, ta tyhle koncepce naprosto nechápe. Respektive nechce chápat, protože blahobyt chudáčků koníčků je jí naprosto cizí, a že prý nám Klárka přinesla druhou večeři hlavně proto, abychom při novoroční dělostřelbě nelítali po pastvině jako pošukové a nezlámali si nohy a vazy.

     Což také není vůbec špatný model, na téhle teorii něco je. Přece jenom, my se kraválu nebojíme, a to i když nám mlátí přímo nad hlavou, protože takhle blízko města jsme doposud nebydleli. Ale co si budeme namlouvat, žrádlo je žrádlo. I za cenu, že přijdeme o veselou barevně ohňostrojovou honičku v terénu, který si o zlámání údů doslova říká.

     Tak třeba příště.

     Co se týče ledna, proběhl naštěstí v klidu a míru. Počasí prudilo decentně, takže obligátní vzorec „přijede kovář, vystrouháme a pak rozbahněný tankodrom zmrzne na kost“, abychom skoro nemohli chodit a Klárka z toho šedivěla, a dokonce i sníh se ukázal. Ale naštěstí ne v množství, které by služku inspirovalo k narušení schématu „zimní dovolená chudáčka koníčka“ a svou dávku masochismu dostatečně uplatnila tím, že na mě poštvala zubaře.

     A strašně se mi smála, když jsem skrz rozvěrák huby tlačil oko, a že prý věčná škoda, že při slabém světle stáje nejde udělat foto, že tohle by byla úžasná momentka.

     Je blbá.

nelehky udel toho nejmenšího a nejtlustějšího

....fotografie zabírající nelehký úděl toho nejmenšího a nejtlustějšího...   

 S Amíkem jsme se v lednu vůbec neviděli, přestože pár nápadů o setkání padlo. Amík je na tom s dýcháním trošku hůř než já, protože já v rámci letošní zimy zakašlal zřídka (což je naprosto logické, když služka nakoupila zásoby acetylcysteinu). A tak Amík musí chodit na vycházky, Iva a Áčka se snaží ho co nejčastěji brát do terénu, aby si pohybem průdušky pročišťoval, a kvůli špatné schůdnosti způsobené povětrnostními podmínkami bohužel mimo mé nynější působiště. Takže bod pro mě, protože s ním bych nejspíš musel chodit i já, místo válení si bílých šunek.

     I služka je s péčí o Amíka nadmíru spokojená. Majitelka Amíka zodpovědně zastává funkce ranní, Iva s Áčky neméně zodpovědně odpolední, a pokud se rýsuje problém, služka za ním vysílá tajné kontroly. A že prý je Amík ještě víc břichatější než já (žalovala kontrola). Jak kdyby to vadilo!

     Takže veget, pohoda a klid. Báječná zima. Jen tak dál!

     Váš lednový chudáček koníček

030120131037

P1480264

P1480237




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: