pondělí 1. dubna až 25. dubna 2013

080420131313

     Typické aprílové počasí na sebe nenechalo dlouho čekat.

     Faktem je, že přechod z března na duben proběhl ve formátu „stabilní“, akorát že v silně podprůměrných teplotách, protože mrzlo a sněžilo a tak. Prostě příbuznost s jarem naprosto nulová, a když vezmeme v potaz, že vloni touhle dobou jsme už měli naskákáno a nacváláno na military, zatímco letos jsme na jízdárně v ten samý den ještě ani jednou nebyli...

     Sranda.

     Tedy jak pro koho. Třeba služce to legrační nepřijde, protože ta na jaro čeká jako na boží smilování a už od poloviny listopadu častuje okolí otázkou „ještě furt není březen?“ A byť se vysněného března nakonec přece jen dočkala, kýžený pocit štěstí se stejně nedostavil, protože počasí zůstalo únorové a to v plné parádě.

     Zde vůbec nebude od věci konstatovat, že za tohle nadělení dost možná může právě moje služka, protože se neustále rouhala a držkovala na adresu paní zimy ještě dřív, než zima oficiálně začala. Takže klidně nadávejte jí!

080420131314     

     Na dolní louku u bažantnice se stěhoval celý můj harém, tedy já, kápo a borec největší, Džína a Róza. Klárka nás přesunula ještě v březnu, v naivní představě, že zimní louku uklidí a povláčí, jakmile se udělá hezky, akorát že pojem „udělá se hezky“ byl jednou velkou utopií, kdy se střídalo „středně hnusně“ anebo „úplně hnusně“. A když zrovna nepršelo anebo z nebe nepadaly jiné sračky, tak pro změnu nebyla k mání technika.

     Pro mě louka u bažantnice nebyla ničím novým, ale Džína s Rózou se nedokázaly přenést přes fakt, že už nevidí na Dakarovu skupinu, což nechápu. Protože to já jsem borec a kápo a moje holky by to měly respektovat, a ne čumět po Dakarovi, Tonym anebo Ronym.

     Akorát tedy zavřený průchod na horní terasy, to se mi úplně nelíbilo, protože tam se přece vždycky chodilo a hlavně, co když je tam Amík? Nikdy nevíte, že ano.

     Druhý týden v dubnu nás zase navštívila veterinářka, protože u Džíny se objevily další skryté zádrhely, způsobené neznalostí bývalé majitelky, která u kobylky nerozpoznala závažné problémy, pramenící z brzkého obsednutí a nutnosti absolvovat výkonnostní zkoušky i za cenu zdravotních komplikací. Jestli bude moje černá kráska plně v pořádku, se ještě neví, byť se její stav viditelně lepší. Každopádně klaustrofobie, která vůbec nebyla klaustrofobií (kobylku zkrátka a jednoduše bolelo stát na místě), je definitivně pryč a zbývá Džínu zbavit podvědomého strachu, že i ježdění a lonžování bude bolestivé, což kobylka ventiluje head shakingem.

     A jako jestli se v místní komunitě budou víc věnovat chudáčkům koníčkům s head-shaking, tak začnu házet hlavou také, aby zájem byl rovnoměrný!

532874_307402439390385_552829817_n

     Veterinářka se samozřejmě vrhla i na mě a mé chudinky nožičky, a aby to Amíkovi nebylo líto, nechal kolektiv jeho fanoušků prohlédnout i jeho. Na tento úkon byla totiž uspořádána veřejná sbírka, takže bych touto cestou jménem Amíka rád poděkoval Ivě, Klárce, Hance, Móně a Kibicce, za složení finančních prostředků na zjištění, že Amík je zcela zdráv a že jeho netrápí lautr nic.

     Ale tak pořád lepší konat činy, než se jen ohánět řečmi o nejmilovanějších. Navíc tento veterinárně potvrzený fakt dopomohl k rozhodnutí, že Amík bude závodit i letos, byť s ním majitelka plánovala už jen důchodové couračky. Což je jenom dobře, protože jinak bych na závody musel jezdit sám a to bych pravděpodobně nepřežil!

     A mezi námi chudáčky koníčky, 16 let není žádný věk, na olympiádě ve všestrannosti startovali i starší. My, co jsme začali závodit později než vrstevníci, jsme bohužel v nevýhodě, protože nám předčasný odchod ze sportu opravdu nehrozí. A to i když máme křivé chudinky nožičky.

buzničky

     Počasí se sice relativně umírnilo a přestalo z nebe chrlit sníh, ale i tak první letošní honební skákání pořadatelé pro nepřízeň povětrnostních podmínek zrušili, a od následujících zahajujících parkurů jsme byli osvobozeni, protože služce se nechtělo přípravu honit na poslední chvíli. Že prý dokud nebude TEPLO, tak má jízdárnu a skákání někde a že prý se nebude masochisticky rasit jen proto, že zima trvala půl roku.

     Nerad bych se rouhal, ale kdyby zima trvala tři čtvrtě roku, vůbec bych se nezlobil.

     Bohužel pro nás a naši sportovní kariéru jaro nakonec přišlo, a necelé dva týdny po mrazech a sněhu uhodily letní teploty. A nemusím asi dodávat, jak se nám, kteří jsme ohledně výměny srsti velmi pečliví a prozíraví, trávily dvacítkové útoky sluníčka v zimní srsti, takže když na mě služka naběhla se strojkem, nebránil jsem se. Jakože vůbec. Nechal jsem si bez hnutí ucha ostřihat i hlavu, jakože žuchvy, krk, plece... Akorát že hodinový pobyt ve stáji nestačil, na úplné uschnutí zpocené srsti, a tak když služka začala šmikat břicho, se zlou se potázala, protože vlhkou srst břity nevezmou, i kdyby je na kolenou prosila.

417810_307402522723710_378442992_n

     A tak opět a tradičně vypadám jako debil. A tentokrát je to síla, protože zuby na srsti jsou vidět i na fotkách mobilu, a to už je co říct!

     Prostě mám těžký život.

     Váš chudáček koníček

210420131348




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: