pátek 26. dubna 2013

     Tak jsem se konečně dočkal.

     Služka po týdnech slibů zahájila akci „na-pipipi“ (skrytý název „puťa-puťa“), což zároveň znamenalo i přesunutí mého nejmilovanějšího Amíka do naší komunity. Oprava: do mé komunity, protože já jsem tady kápo a borec, což jsem nemálo dokázal předevčírem, když se její milost služka konečně ráčila dodělat elektriku a Klárka nás vypustila na horní pastviny.

     A to byla naprostá paráda. Nejparádnější! Nejdříve jsme s Džínou a Rózou museli absolvovat trapnou obchůzku na vodítku, a to kolem elektrického plotu, abychom jeho přítomnost nezaregistrovali v plném cvalu z kopce tempem 600, protože v takovém případě se nouzové řešení situace vyhodnocuje velmi špatně. Klárka s námi obešla celou pastvinu, poučila nás o právech a povinnostech a vypustila nás, konečně. Pro Džínu byly horní louky zcela novým zážitkem, ale pro mě ne, takže jsme hlavy zapíchli do nové trávy, a Klárka se odebrala domů, akorát že spolu s Rozárkou.

     A to protože Rozárka coby poník extrémně náchylný ke schvácení na takovéhle pastvině přebývat nesmí, takže ji čekal letní pobyt na vypasené zahrádce naproti Dakarově skupině, stejně jako vloni. Jenomže vloni Rozárka nepatřila do mého harému, tudíž jsem se jal sjednávat nápravu této politováníhodné situace a zahájil jsem defenzivní rozběh, jehož důsledkem mělo být rozběhnutí i těch, kteří jdou na vodítku, protože občas se přesně tímto způsobem podaří dvounohým zdrhnout.

     Bohužel Klárka byla na krizovou situaci připravená. Nejen že Rozárku nepustila a mému tryskování a vyhazování a vykopnutí směrem k ní se obratně vyhnula, ale ještě na mě žalovala služce, a to není dobré, protože ta na Klárčino „a bílej trošku hůř našlapuje na pravou přední“ reagovala větou „já mu dám takové horší našlapování, když může kopat po lidech, že se z toho po....“ (nepublikovatelný výraz). Přitom poškozeným jsem byl prokazatelné já, protože to mně sebrali polovinu harému!

     A kromě nás se proběhla i Klárka, po falešném poplachu, že běháme po vedlejší louce. Jako ne, že bychom si po ní rádi nezaběhali, jenomže skrz elektriku se na ni projít nedá, a co hlavně, v takovém případě bych to já vzal rovnou čarou za Amíkem, nikoliv nahoru.

     Amík si měl na opačné straně údolí nejprve dožrat balík sena a pak teprve se připojit k nám, jenomže služka kvaltovala s hnojením, když už se počasí konečně umoudřilo a o víkendu mělo pršet. A tak Amíka převedli a zahájili akci „na-pipipi“, kdy každá osoba vyfasovala kyblíček s hnojivem, slušivé gumové rukavičky a po utvoření rojnice nastalo „na puťa-puťa“, akorát že na rozhazované kuličky se žádné slepičky nevrhaly. To akorát služka buzerovala, že tady ne, že tady budou kopřivy, a tady také ne, protože tam mají koně stínový odpočinek, a že pod stromy také ne, protože tam stejně zase vyraší svině trní.

     No a pak mi konečně přivedli Amíka. Tedy ne, že bych ho rád neviděl, ale vzhledem k mé funkci od služky opravdu nebylo fér, když mě držela opodál, zatímco se Amík s MOU kobylkou seznamovali. A podezřele u toho jiskřili, takže jsem se nemálo vzpouzel, načež služka pronesla něco ve smyslu „máš smůlu, jsem zvyklá na silnější kalibr“, a když mě z druhé strany chytla i Iva, byl jsem naprosto v pasti. A Amík se cicmal s MOU černou, a když bylo jasné, že žádné hysterie a běhání se konat nebudou, tak teprve pustili mě. Hned jsem k nim pospíchal, ale černá si mě nevšímala, a po prvním Amíkově gestu jsem ustoupil, protože bylo jasné, že vládnout bude on, koneckonců jako vždycky.

P1480372

     Nejhnusnější ale byla služka, která se mi hlasitě posmívala, že už nejsem kápo. A že prý mě a mých kápo manýrů měla plné zuby, protože se mnou nebylo k vydržení, a že práci na nás.

     Je blbá, hnusná, necitelná, nesnáším ji.

     Váš chudáček koníček

P1480515




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: