neděle 28. dubna 2013

     Pokousal jsem služku.
     Letos poprvé.
     Ale ona si to zasloužila, to snad nemusím dodávat. Nikdo se jí neprosil, aby na mě vytasila hřbílko a hrábla mi s ním na břicho.

     A co je vtipné, ani mě za to nezmlátila, protože já jsem teď největší chudáček koníček, zbitý a zbídačený od Amíka, a není minuty, aby mě nikdo nelitoval. Jen škoda, že litování neprobíhá ve formě úplatků, protože jabko mi přinesla akorát služka, a to kdo ví, kde ho cestou sebrala, protože bylo už pěkně vrásčité.

     Což samozřejmě nevadí, protože chutné bylo, a Rozárka mi záviděla a pokoušela se procpat vrátky natolik vehementně, že vytlačila oko víc, než umím já.

     Služka od samého rána sondovala, jestli jsem byl hodný kluk, a Klárka na mě naštěstí nežalovala. Ale tak já hodný byl, opravdu. Odpočinul jsem si a nažral jsem, takže už nevypadám jak po útěchu z Dachau, a natlačil jsem do sebe víc sena, než služka plánovala, takže frajerka bude muset zítra dojet pro nové.

     A odpoledne jsme šli na vycházku, s Rozárkou. Služka s námi zamířila do Amíkovy stáje, kde jsme zaparkovali, a děti se na nás vrhly se hřbílky a kartáči, ve snaze z nás udělat výstavní exempláře, akorát že u Rozárčiny mustangovské srsti neměly šanci a v případě mého podvozku také ne. Protože jak mě včera v noci Amík naháněl, veškerá špína a mastnota ze mě tekla proudem a usadila se na břichu, v ohanbí a končetinách, kde vytvořila černě zalepené kudrliny a služka prohlásila, že to je ještě horší konzistence než ta, když mi loupe kaštany.

     Což mimochodem také vyloženě miluji, protože ona je naprosto úchylná.

     Nejraději by mě umyla, protože je to fakt humus, jenomže zrovna je venku pár stupňů nad nulou a to mě takhle hodně máčet nechtěla.

     Naštěstí!
     Bohatě stačilo, že jsem musel stát v řece, kvůli chudince nožičce. Nejdřív mě tam natlačili samotného, což jsem vydržel asi deset vteřin, protože pak na mě Rozárka zavolala a služce jsem tudíž elegantně z řeky vyskočil, abych mohl hystericky řvát z pevniny. A tak služka na asfaltu zhodnotila, jestli kulhám, a protože jsem nekulhal, posadila na mě Nikču a musel jsem stát ve vodě s ní. Půl hodiny příšerné a depresivní samoty! Protože Rozárka s Amíkem chodili o deset metrů dál, na jízdárně, a já na ně přes břeh neviděl, takže regulérní trauma.

P1480535

     Ale tak přežil jsem to. A chudinka nožička mi ve vodě splaskla, jakože úplně. Ani nálevka, ani otok, nožička jako strunka, což služku nemálo potěšilo. Ještě kdyby se vyradovala z dálky, místo důkladného prohmatávání, což bolelo naprosto příšerně, protože se mi na ni dívala úplně nejvíc zblízka, a že prý mám naraženou kost ze strany, z čehož byl ten nový okrajový otok, a zbytek bylo klasický nalití z přetížení. A že uf, že tohle vypadá na zhmožděninu, která by měla být v pohodě. Tedy pokud mě Amík znovu nepřizabije.

     Ale na pastvinu za Amíkem mě nešoupla, vrátila mě večer i s Rozárkou zpátky do stáje, že prý divočiny radši ještě ne a že přijde ráno, než pojede do práce.

     Tak doufám, že přinese něco víc, než jenom jabko. Když už tak děsivě trpím!

     Váš chudáček koníček

P1480545

P1480567




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: