úterý 30. dubna 2013

     Místo ranní vycházky a stání v řece nás Klárka spolu s Rozárkou šoupla před stáj, a jako to bylo fajn, protože jsme si mohli chodit, kde jsme chtěli, a hlavně se dalo sledovat hodně moc věcí, jako provoz za plotem a tak. Já se dívám rád, takže služčiny debilní kecy „ale on má podkovy, ať ti to tam nikde nezorá“ byly naprosto zbytečná buzerace.

     Protože je nad slunce jasné, že mi nic nechce dopřát, zrůda jedna škaredá. A lakomá, protože ani dneska žádné jabko nebylo a chladivým gelem na chudinku nožičku mě fakt nedojme, protože tu ze zásady požírat odmítám.

     Ale zpět k hezké části dne. Klárka nás nechala posekat úplně celý dvorek a poté jsme se přesunuli do sadu, kde jsme strávili skoro celý den, a až odpoledne jsem se vyzývavě postavil před vrata do stáje, že chci dovnitř. A jako paráda, protože Klárka dokáže porozumět požadavkům a potřebám chudáčka koníčka a pochopila a pustila mě dovnitř. A to aniž by se mi musela půl hodiny dívat na chudinku nožičku.

     Ale dlouho jsme vevnitř nepobyli, protože přišla Áčka a odebrala mě, že se jde do vody, a super, protože spolu s námi šli i Amík a Džína. A Džína ke mně děsně moc hlásila a to mi samozřejmě udělalo dobře, protože ona je MOJE a basta fidli.

     Ještě kdyby to někdo opatrně vysvětlit Amíkovi, protože situaci stále ještě úplně nepochopil. A něco mi našeptává, že asi hned tak nepochopí.

     Ale jinak já to dneska vyhrál, naprosto nejvíc. Protože já akorát stál v řece, byť sám a opuštěn a nejvíc osamocen, daleko předaleko od ostatních, protože ti byli na břehu. Ale nemusel jsem nic dělat! Amíka totiž neminula práce pod sedlem, kterou si – jak prohlásila služka – osobitě vykoledoval, a že prý na roupy je nejlepší právě práce.

P1480546

     S tím se až tak neztotožňuji, ale v tomhle případě nemám jediné námitky, protože já se o výprask Amíka skutečně nedoprošoval.

     A kobylka, jakože MOJE kobylka, i když mi ji znárodnili, se procvičovala psychicky. Právě kvůli jejím sebedestruktivním sklonům veterinářka poradila psychická cvičení, a tak nějak se ukazuje, že služka s tvrzením „té kobyle se muselo dít něco strašně šeredného, ta akorát čeká, kdy a jak za něco bude bita“ měla asi pravdu. A že musíme nastolit pevný a neměnný režim, který jí anuluje možnost si fyzicky ubližovat.

     Pevný a neměnný režim zní děsivě. Doufám, že se schématu nechopí moje služka, protože jinak to bude mít katastrofické a nedozírné následky naprosto pro všechny. Bohatě mi stačilo, jak večer, když už jsme s Rozárkou byli zpátky ve stáji, napochodovala do stáje a prohlásila „ta noha už vypadá skvěle“.

     Protože tohle tuplem nevěstí nic dobrého!

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: