sobota 4. května 2013

     Víkendy jsou prima, když je služka v práci, protože z ní nepřijede dřív než v sedm večer, a většinou je v takovém stavu, že na týrání chudáčka koníčka nemá ani pomyšlení.

     A nejinak tomu bylo i dnes.

     Kromě snídaně, která většinou nebolí, nás po celý boží den nikdo neotravoval. Ani neprudil, ani po nás nic nechtěl. Kontroly, jestli mě Amík neřeže hlava-nehlava probíhaly vesměs dálkově, protože má bílá srst je coby znamení nazaměnitelná a z oken bytů dolního sídliště v horních patrech lze mou polohu identifikovat snadno. Na jednu stranu to jisté nevýhody přináší, protože takto se ví o každém mém pohybu, ale v tomto konkrétním případě jsem rád, protože o další pokusy zabít mě věru nestojím.

     A borec Amík už se relativně uklidnil, co se týče nájezdů na mé bílé já. Sice se bez možnosti hlasovat chopil funkce nejvyššího šéfa, ale to platí jen pro nás chlapy, jinak skupince samozřejmě velí žena, tedy Džína. MOJE Džína! Protože to vypadá, že dvounohým konečně došlo, že já a Džína patříme k sobě a našemu vztahu fandí.

     Tedy až na nemístné poznámky typu „bílej má ve čtrnácti konečně holku“, protože to samozřejmě vůbec není vtipné.

     A novinkám zdaleka není konec. Na doporučení veterinářky ohledně Džíniny psychických samo-destruktivních záchvatů to vypadá to, že náš kolektiv obohatí další dvě dámy. Rozárku bych měl u sebe velmi rád, protože i ona je MOJE, a všechno závisí na její chorobné žravosti, takže buď to půjde s náhubkem anebo to nepůjde vůbec. Ale tak proti-žrací náhubek u nás nosívala Megy, a byť musela pravidelně poslouchat služčiny debilní řeči o Hannibalu Lecterovi, náhubek se osvědčil a ponice s námi mohla být na pastvině nonstop.

     Tedy do chvíle, než se naučila majitelce Amíka utíkat, jakože protest proti náhubku, ale to už naštěstí nebyla vydatná pastvina.

     A ta teď bohužel sílí, tak snad MOJE Rozárka bude s náhubkem fungovat a pak bych měl já dvě holky a Amík jen jednu, protože k nám chtějí šoupnout Báru z Dakarovy skupiny. Aby Džíně zůstala kamarádka, až se my vrátíme na protější stranu údolí.

     Večer měla dorazit služka a spolu s ní zákon, jak nám vyhrožovala, když jsme se zkoušeli naklánět přes provázek žracích ohrádek, a že prý nám tam natáhne elektriku, aby nás metody pokusu a omylu odradily. Je fakt blbá. A místo ní přijela Klárka a tak jsem byl ušetřený nejen zákona, ale i dívání se na chudinku nožičku. A tak to má být.

     Váš chudáček koníček

P1480625




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: