čtvrtek 30. května 2013

     Zase jsem za debila.
     Je konec května a já na sobě mám deku. Chápete?
     A ještě k tomu na zimní srsti, protože služka mi doposud záda neostříhala, a nejspíš to do konce měsíce neudělá, protože v takovémhle psím počasí bych to akorát odnesl na zdraví.

310520131469

     Koneckonců když nás ráno volala na snídani, nepřišli jsme. Zaprvé bylo čtvrt na šest, což je přesně ta doba, kdy my nejsme zvyklí snídat a stejně tak nehodláme zvyklosti měnit jen proto, že nějaká služka pospíchá do práce. Zadruhé byla mlha a pršelo a pršelo a pršelo, což znamenalo nejen schéma „radši zůstaneme pod Finovou třešní“, ale i „všude jsou sračky a skrz sračky se nám fakt nikam jít nechce“. A to ani nasnídat se.

     U mě tohle platí dvojnásob, protože pro mě je tenhle terén škodlivý, spěnka chudinky nožičky tím trpí, a bez ortopedické podkovy tuplem. A ortopedickou podkovu nedostanu dřív, než terén vyschne natolik, abych jí v hlubokém rozčvachtaném terénu neušlápl hned první den.

     A musela pro nás přijít, až pod strom. A nadávala, velmi vulgárně, takže jsem se jako první ze skupiny odhodlal jít jí naproti, i když jen kousek, protože jakmile nebylo možné nejít skrz bahno, zapíchnul jsem to a čekal. A tak mě musela dolů za sebou táhnout a posléze bleskově uhnout, protože Amík s mou černou se jali k nám připojit, akorát že stylem „přes sračkoviště co nejrychleji to půjde“, což se naprosto neslučovalo s mým tempem, a když jsem byl nucen vlivem okolností odskočit a záhy utíkat skrz kaliště, otočila se služka zády, aby se na tu pohromu nemusela dívat.

     Že prý je náramně zvědavá, jak bude zítra vypadat moje chudinka nožička, když máme v sobotu vozit dětičky v rámci Cesty pohádkovým lesem.

     No jak asi?
     Když mi vet zakázal v takovémhle terénu pohyb?

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: