pondělí 3. června 2013

     Že počasí nepřestává prudit, bych ještě chápal.
     I rozhodnutí věznit nás lze chápat, byť v mezích přijatelnosti.
     Ale věznit pouze mě… a kdyby jen to…

     Držet nás všechny pod zámkem další den již nepřicházelo v úvahu, tedy co se týče mé černé krásky, protože začínala nevoli dávat najevo víc, než je únosno. Déšť polevil, co se týče intenzity, takže nebyl důvod nadále věznit i Amíka, a tak když mi ho Iva ze stáje odvedla, notně jsem to nechápal.

     Tohle jako mělo být co?
     Odplata za všechno škaredé, co jsem kdy – samozřejmě zcela nevinně – služce spáchal?

     Pěkně odporný přístup ze strany někoho, kdo se neustále ohání tvrzením, že vás nekriticky miluje!

     A tak jsem trčel ve stáji. A hrabal jsem, protože hrabání je jediná činnost, kterou si krátíte čas, a když jsem měl boxu postavenou horu Osudu, z nesežraného sen a podělané slámy, tak přišla Iva. A když pak přiklusala i služka, tak jsem to risknul a ozval jsem se, jakože „haló! Já jsem tady! Zapomenut a opuštěn a osamocen!“ Tušit, že mé srdceryvné volání bude odměněno kartáčem a hřbílkem, zůstanu do konce svého bíle bídného života zticha.

     V dané chvíli jsem tušil zradu, protože kartáč a hřbílko jsou vždy předzvěstí něčeho velmi ohavného, ale že to bude odpornost až takového kalibru, bych nečekal ani v nejhorší předtuše. Ta stvůra služka totiž usoudila, že vracet mě do rozblácené pastviny je naprosto kontraproduktivní, co se týče mé nálevky, protože by prý konečně ráda začala i pracovat na jízdárně.

     Zde by se hodila rýpavá poznámka na téma „Jízdárna? My snad něco takového máme? Nemyslíte tím ten žabinec vedle řeky, že ne?“, jenomže všechno je naprosto jinak. Ta mrcha podlá a hnusná na mě poštvala vlek přemísťující zaplavené chudáčky koníčky a odvezla mě pryč. Jakože úplně pryč! Od mé černé, od Amíka…

     Mám těžký život.

     Váš chudáček koníček

100620131534




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: