úterý 4. června 2013 – part I

     Jsem dočasně ubytován na Gele a jsem naprosto, ale naprosto zdecimován uplynulými okolnostmi. Ale popořadě, abyste nebyli ochuzeni o jediný moment mé ubohé existence.

     Ještě včera jsem musel pod sedlo, což bylo nemálo prekérní. Abyste byli v obraze, já žil celou dobu v domnění, že se služka rozhodla své závodní choutky smáznout i bez jízdárenské přípravy, protože těch pár týdnů terénních se jí i přes notnou nepřízeň počasí podařilo se mnou absolvovat. A když mě zaparkovala v luxusní stáji, sice jsem demonstrativně řval, ale počítal jsem s tím, že odskáčeme dva parkury a pojedeme zpátky domů. A tak když na mě naběhla s kartáčem a sedlem a tak, ničemu jsem se nedivil, a dost jsem nechápal, proč jsme na obdélníku pouze tři chudáčkové koníčkové a proč se na mě černé kobyly pokouší zaútočit, místo aby se skákalo a tak.

     A hlavně veprostřed byly dva stojany s bidly v písku a pořád nic, pořád nikdo neskákal a vůbec nic se nedělo. A když služka opracovala a uvolnila, byl jsem připraven nahodit turbo a vlítnout na to, ale jaksi nebylo kam a přes co.

     Fakt trapná situace, protože jsem tomu nerozumněl a služka se mi samozřejmě dementně smála.

     A vůbec nejpodivnější bylo, že úplně nahoře v ohradě byl Béruš a celou dobu na mě zíral, jako by se pokoušel se teleportovat na jízdárnu za mnou. Což vůbec nebyla mylná teorie, ale k tomu se ještě dostanu.

     Každopádně po hodinovém šaškování na jízdárně mě služka pochválila, jakože hodný kluk, a bez parkuru mě vrátila do stáje. Ale tak budiž, dvounozí dělají různé divné věci, ale když jsem na naložení a odvezení zpátky domů čekal čtyři hodiny, tak už to bylo víc než podezřelé a mé obavy se bohužel naplnily. A že tady budu až do závodů, protože podmáčené podmínky doma by mi rozhodně neprospěly.

     Ach jo. A to jsem se já blbec tolik zaradoval, když se ve stáji objevil Béruš, to jsem hned volal a tak, ale on se nadšeně netvářil, spíš naopak. Služka mě sice ubytovala naproti němu, abych měl dávného kamaráda na dohled, a vedle mě šoupli Megy, ale tedy že by se jednalo o vřelé vítání, to fakt ne.

     Prostě všechno je jinak.

     A co dělá chudáček koníček, když je nadmíru vystresovaný?
     Ano, správná odpověď zní „nežere“.
     Takže nežeru!

     Váš chudáček koníček

P1480907




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: