neděle 9. června 2013

     Počasí vyšiluje.

     Jako vydržím hodně, ale takovéhle militantní manévry ze strany oblohy, to je silný kalibr i na ostříleného venkovního chudáčka koníčka. I když faktem je, že tento týden jsem víc spal ve stáji než venku, což vzhledem k častému řádění přírodních živlů není až tak otravné. A kromě toho mi nehrozí, že se na mě služka sadisticky vrhne se strojkem a zbaví mě poslední zimní srsti, protože záda mám pořád ještě hustě chlupatá. Takže dokud bude počasí řádit, krvelačná depilace se konat nebude.

     Což má své kouzlo, protože kdykoliv na mě služka vyrukuje s kartáčem a hřbílkem, systematicky přesunuji huňatou zimní srst na její černé roláky a tmavě modré mikiny. Ona se totiž specializovala na péči o tmavé chudáčky koníčky a přizpůsobila i odstín oděvu, aby na ní nebyly vidět chlupy, když pospíchá a nestíhá měnit civil za chlívhadry, a není většího blaha než jí osvědčený koncept lehce nabourat. Protože takový dlouhý bílý chlup, ten vám na černém roláku dokáže věci...

     Ale abych služku pořád jenom nepomlouval (byť naprosto právem), slib ohledně volna opravdu dodržela, a to i když jí trenérka nabízela, že mě třeba vylonžují nebo tak něco. Někdy je fakt lepší, když dvounozí aktivitou nehýří, pro tentokrát to dopadlo dobře.

     Co nedopadlo dobře, byl nálet z nebe. První bleskový přívalový liják jsem ustál s klidem profesionála, protože já jsem zkušený táborník, na rozdíl od Bobeše, který tak trochu nevěděl, jak se se situací patřičně vyrovnat. A když uhodila bouře, jakože Mordor hadr, pak bylo teprve veselo, protože úvod patřil kroupám, a kalibrace byla natolik silná, že hrozilo vyražení oka, pokud byste spáchali pokusné vzhlédnutí k obloze. A kroupy Bobeše už značně znepokojily, a zatímco já jsem se zaparkoval pod nejlepší strom, on zděšeně pobíhal kolem a nevěděl, co si s útokem ledu počít.

     Obdobně zděšeně pobíhaly na protilehlé pastvině trenérka se Štěpánkou, protože tank Máňa usoudila, že právě nastal nejlepší čas pro honičku s dvounohými a přizpůsobila tomu tempo pohybu. Hra na honěnou v krupobití trenérku evidentně nenadchla, a protože slečny se přesunu do stáje nebránily, podařilo se nakonec skupinu zpacifikovat a donutit k opuštění pastviny v něčem, co už ženění všech čertů překonalo mnohonásobně.

     A pak přiběhli i pro nás, a co pan čert nechtěl, zrovna v nejsilnějším hřmění. A právě prásknutí blesku v těsné blízkosti v Bobešovi vyvolalo mylný dojem, že nejbezpečněji je na trenérčiných zádech, kam se jal jedním skokem přemístit, a nemusím asi blíže popisovat trenérčinu reakci. Protože ta mít na sobě strachy podělaného hřebečka striktně odmítla, což od ní vůbec nebylo hezké, a fakt nechápu ty cavyky kolem stržené kůže na trenérčině patě.

     A dost trapné bylo, že já jediný se klepal. A to na mě trenérka služce fakt prásknout nemusela, protože teď mezi ostatními vypadám jako blbec.

     Mám těžký život.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: