čtvrtek 13. června 2013

     Psal jsem vůbec, že se mě trenérka pokusila zabít mycím boxem?

     Vlivem série traumat určitě nikoliv, tudíž jsem nucen se o tuto politováníhodnou zkušenost podělit. Je mi jasné, že trenérka a jí podobní se budou ohánět omílanými výmluvami, že o nic nešlo, že mi jenom chtěla (chtěli) osprchovat zablácené nohy. Což je samozřejmě lež jako věž, protože tohle byl jasný atentát!

     Který jsem naštěstí hrdinně přežil.

     Nicméně jestli si někdo myslí, že ještě někdy vlezu do mycího boxu, tak bych ho rád předem upozornil na skutečnost, že ani omylem! Jedno trauma mi bohatě stačilo, ponesu si jej až do hrobu. A obhajobu typu „špinavá kopyta“ neberu, protože to je tuplovaná lež! Za tenhle druh jílu by jim jiné stáje utrhaly ruce, protože přesně tahle červená konzistence do kopyt patří, ne nadarmo si kopytní náboje kováři dopředu poroučejí. A tak nevidím opravdu jeden jediný důvod, proč je nutné vraždit chudáčky koníčky hadicí a mycím boxem, když jsou obaleni prokazatelně zdravou hmotou!

     Ale tak je to skoro se vším, u dvounohých, opět nevědí, co vlastně chtějí. Tedy kromě služky, ta bohužel jasno má, protože i dnes mě vytáhla pod sedlo, a to hned dopoledne, prý než bude vedro. Takže další naprosto debilní výmluva, protože ve skutečnosti jí nešlo o nic jiného, než si ze mě udělat dopravní prostředek, aby nemusela jít s kobylami na pastvinu po svých. Osedlala mě, sešikovala vedle mě tanky, a když jsem striktně odmítl se jich držet (já na rozdíl od ní pud sebezáchovy pořád ještě mám, hmotnostně jsou tanky naprosto jiná kategorie než já), byl jsem důrazně a výrazně pokárán.

     Naštěstí tanky měly zcela jiné starosti než šlapat po bílém chudáčkovi koníčkovi, protože je všechno podél cesty žralo, a jako musím uznat, že jejich přístup a pohled na situaci vůbec nebyl k zahození, některé reakce bych někdy v budoucnu rád využil také. Akorát bez šlapání po služce, protože to by mi asi neprošlo, zbraněmi takového kalibru bohužel nevládnu.

     Navíc odložením tanků na pastvinu mi pobyt pod sedlem neskončil, ba naopak. Služka statečně vyrazila k lesu, jakože změna, aby mi z jízdárny nehráblo, a bohužel musím konstatovat, že do lesa se již pravděpodobně nepodívám. Ani ne tak proto, že tam všechno žralo Finy, nejvíc bílý kámen, kvůli kterému jsem důrazně odmítl sejít z asfaltky, kvůli čemuž si služka nemohla vyfotit sotva pár hodin narozené srnče (matka srna byla do čerstvého mateřství natolik zabraná, že si nás vůbec nevšimla a služka musela udělat „ehm, ehm“). Navíc jsem došel k závěru, že vlastně i to srnče žere Finy, a naštěstí služka nechtěla mládě a matku děsit moc dlouho, takže mě přemlouvala jen pár vteřin.

     Aspoň že tak.

     Ale pravým důvodem, proč les zůstane zapovězeným místem, byl fakt, že služka si hned na první křižovatce nebyla jistá směrem a museli jsme se trapně vracet. A nakonec akce „les“ skončila obklusáním louky, a co mě naprosto konsternovalo, místo jízdárny jsme hned mířili do stáje, přestože na jízdárně zrovna pracovala Otesánek. A to bylo krajně podezřelé, protože služka málokdy oželí jízdárnu, když je šance na ní být s někým, kdo jí radí všechny ty hrozné defenzivní taktiky, jak obamalutit osvědčené protijízdárenské recepty chudáčka koníčka.

     Každopádně rád jsem byl, to rozhodně. Přece jen žádná jízdárna je pořád lepší než jízdárna s někým, byť zrovna Otesánek mě nemůže vystát, a kdykoliv je poblíž mě, okamžitě se šikuje a chce po mně skočit. Přitom s ostatními tanky problém nemám. Slečny se mě bojí a Máňa s Čurinou mě milují a obě mě děsně moc chtějí, akorát že přes elektrický plot toho s ženskou moc nenaděláte. To akorát služka nadává, když jí tanky počurají celou chodbu, páč to po nich musí utírat.

     Prostě mi závidí popularitu, to je jasné.

130620131556

     Nicméně největší ovace sklízím od Bobeše, ten mě žere. Ten je mnou doslova fascinován, a co je od něho velmi milé, neskáče po mně. Ale ten by se mi jako stálý kamarád líbil, toho by si služka mohla nechat, protože v kolektivu s ním by se mi fakt nestalo, že by někdy vynadala mně, protože Bobeš je mistr světa ve sběru průserů. V podstatě není dne, kdy se mu nepovede spáchat delikt, a zde je nutné uznat, že jeho prohřešky jsou naprosto precizně zpracované a ještě se u toho dovede tvářit tak nevinně, že i skála by mu odpustila.

     Ale něco mi říká, že z toho nic nebude. Škoda, ten by se u nás vyjímal.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: