neděle 16. června 2013

     Nové ráno jsem zahájil kašlem.

     To jen aby služka viděla, že jsem největší chudák, kterému by se měla okamžitě vystavit neschopenka od veškeré práce a kterému by se mělo modré z nebe snášet (a mrkev také).

     Místo toho jsem však byl osedlán a vzat na vycházku, abych se prý v ranní rose pročistil (musel jsem přespat ve stáji, abych celou noc venku neřval a nevolal Béruš a Megy anebo Bobeše, protože Bobeš je také kámoš, i když pořád poskakuje a chce si hrát na berany-berany-duc, což je při jeho hmotností kategorii dost blbá hra).

     Jako nic proti pročišťování, ale musí to být zrovna do kopce? A ještě k tomu ve vysoké čerstvé trávě? Kterou nesmíte za pochodu požírat?
Kárání, že jsem měl dvě hodiny na strávení snídaně, mě fakt nedojímá, tohle dvounozí nikdy nepochopí. Nicméně vycházka nakonec nebyla tak úplně špatná, protože na horizontu jsme zaklusali a posléze slezli do ohrady pastviny, kde jsem směl cválat. Sice ne v žádném extra tempu, protože tentokrát si služka dala bacha, abych to s ní neodpálil, ale lepší něco než nic. A hlavně jsme hned pak krokem zamířili zpátky ke stáji, jakože pro dnešek stačí, a celé to trvalo dvacet minut.

     Dokonalý model!
     Takhle si já představuji práci, když už to tedy musí být. Třeba jde služka do sebe, i když v tohle jsem přestal doufat už před jedenácti lety.

     Dopoledne přijeli Béruš a Megy, ale zůstali ve stáji, zatímco já na pastvině vychovával Bobeše, a když jsme se všichni navečer setkali, vypuklo natolik dojemné vítání, že nemělo v dějinách stáje obdoby. A co je velmi milé, nikdo z kolegů mě při tom nebil!

     Možná ten život nemám až tak úplně těžký.

     Váš chudáček koníček

tak to bychom měli

160620131567

160620131578




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: