pondělí 17. června 2013

     Ráno naštěstí proběhlo v naprostém pořádku.

     Vzhledem k sílícímu vedru (ano, čtete naprosto správně – VEDRU, což je protipól všeho, čemu jsme dosud byli ze strany sjetého počasí vystaveni) jsme ale nebyli po snídani přesměrováni na pastvinu, protože trenérka nás nechala odpočívat ve stáji. Prostě veget, lehárko, klídek, pohodička.

     Ovšem mezi námi chudáčky koníčky, tohle ze strany počasí moc taktické není, protože na tomto místě se veškeré extrémy míjí účinkem. Viz nedávné záplavy, kvůli kterým jsem byl přestěhován na Gelu, ty byly tady zcela mimo mísu, protože zdejší jízdárny se trapně nezaplavují, a aby smůly nebylo málo, tak veškeré louky okolo byly pod vodou, takže došlo k situaci, s níž jsem se doposud nesetkal, a to že jinde než na jízdárně cválat nešlo.

     Inu jiný kraj, jiný mrav. A po závodech se vracím zpátky za mou černou kráskou a Amíkem, tak doufám, že nebudu bit. Jakože moc bit, protože bit budu určitě, a to i když doma je doma.

     Doma je doma okusili i Béruš s Megy, kteří během víkendu nocovali vedle Amíka, a kteří odmítli místo opustit, že prý zůstanou napořád a že zpátky na Gelu nejedou. Štěpánka je musela poměrně razantně přesvědčovat, že se prostě jede a basta fidli, což přišlo vtipné služce. A že prý my nevíme, co chceme.

     Což je sprostá lež! Protože my víme naprosto přesně, co chceme, to akorát dvounozí jsou slepí a hluší. A blbí, v případě služky.

     Služčina dnešní vize zněla „krokem na pastvinu, kousek cválat, krokem domů“, ale po louce jezdil traktor a balíkoval seno. Že balíkovač sena žere Finy, to služce samozřejmě nevadilo tolik, jako megalomansky rozvířené seno, protože v tomhle období čtvrtinu dne služka prosmrká a proprská, a když mi nadává, tak huhňá a není jí vůbec rozumět. Ale tak aspoň že jsem nikam nemusel, takže práci čest se dneska nekonala.

     Prostě příjemný den. Ale něco mi našeptává, že to nebude trvat dlouho.

     Váš chudáček koníček

160620131582




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: