čtvrtek 20. června 2013

     Áňa mě miluje.

     Ne tolik, jako Otesánek, protože ta je doslova na obláčku, když mě vidí, z čehož pokaždé vzniknou směšné situace, byť se jimi baví jen dvounozí. Třeba když mě služka odváděla na pastvinu, protože Otesánek se okamžitě snažila na sebe upozornit a zahájila učurávání během cvalové práce, čímž notně znepokojila jezdce, protože tomu než se rozsvítilo, o co doopravdy jde...

     Nicméně být tolik žádaný se mi hned tak nepoštěstí. A to mám ještě černou fanynku doma. A také Amíka, který mi nejspíš pekelně nabije, až se k nim vrátím, což by mělo být po sobotních závodech.

     Počasí znovu lámalo rekordy, takže jakmile teploty dosáhly tropů, uložili nás do stáje a služka nepřestávala nahlas děkovat za teplo, přestože tyhle hodnoty byly spíš vražedné než prospěšné. I proto se dnes vůbec nepracovalo, já i tanky jsme měli tradiční předzávodní volno, a tanky, které na závody jet neměly, musely s trenérkou na vycházku do lesa, že tam prý snad bude snesitelněji.

     Nebylo.

     Občas je fakt dobré být bílým chudáčkem koníčkem, protože v extrémních teplotách se tolik nepřehříváte, a hlavně vás ti černí nekriticky milují. A o tom to je.

     Akorát tedy zůstat v noci ve stáji nic moc. On už v podvečer přišel přívalový liják, který lehce zvedl jízdárnu, ale pak vypadala obloha klidně a služka dlouze dumala, jestli nás šoupnout ven či nikoliv. A nakonec vyměkla a nechala nás pod střechou, což se ukázalo být dobrým výběrem, protože v noci se čerti ženili a srovnali všechny stojany s bidly se zemí a vytopili celý dvůr.

     Bod pro služku. Výjimečně!

     Váš chudáček koníček

180620131586




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: