pátek 21. června 2013

     Služka je fakt vtipná.
     Vstávala děsně brzy, aby mě stihla provětrat dřív, než vypuknou šílená vedra.
     Akorát že se žádná šílená vedra nekonala, protože dopoledne co?

     Pršelo.

     Hlavně že blbka vstávala v pět ráno. Ale tak dobře jí tak, nemá si vytyčovat debilní cíle. Jako třeba zítřejší závody, na které by se klidně jet nemuselo, kdyby ovšem někoho zajímal můj názor.

     Pod sedlo jsem bohužel musel. A jako fakt trauma. Když se mě snažila vyrvat ze spárů Bobeše, který mě nehodlal opustit ani omylem, došlo k několika konfrontacím s její osobou, kdy hmotnostně ve výhodě skutečně nebyla, ale za to si může ona sama, protože Bobeše začala rozmazlovat šmrdláním pysků a on to teď neustále vyžaduje. A když se nelepí na ni, tak se lepí na mě, a mně se to nelíbí, takže jsme si to navzájem všichni museli vysvětlit, a byla to právě služka, kdo tam nejvíc ječel, já byl až ten druhý (ten pištící).

     Služka mě původně hodlala vytáhnout do lesa, jakože vycházka, jenomže foukal extrémně silný vítr, což se neztotožňuje s pravidly bezpečnosti a ochrany zdraví. Protože když fouká, tak Finy žere ještě větší všechno než obvykle, a tak služka vyměkla a že si lehce zapracujeme na jízdárně.

     Ach jo!

     Přitom ta louka, po které jde do kopce zacválat, je hned na horizontu. Co by sakra služce udělalo, kdyby mě nechala den před závody vyběhnout rychlostí světla jednou jedinou louku?

     Takto jsem bohužel musel do malého obdélníku, který ještě neznám a který tudíž žral Finy, hlavně ten jeden roh. Služka na mě zkoušela nějaké trapné akce se shromažďováním a otěží a tak, ale tomu jsem se zdařile bránil, protože důležitější bylo řvát na Bobeše, který na mě povykoval za halou, a také na Béruš zavřeného ve stáji, protože včera přišel z pastviny kulhající na přední nohu.

     A jakmile kolem prošla trenérka se čtyřmi tanky a odváděla je úplně dozadu, ke zbylým tankům, bylo ohledně soustředění definitivně vymalováno, protože v dané vskutku vyhrocené situaci již nemělo smysl se o cokoliv tomu podobnému pokoušet. Prostě na jízdárně sám a opuštěn nebudu a pracovat také nebudu a vlastně nic, co po mně služka požaduje, dělat nebudu a šmytec!

     Služka s mým pracovním nasazením viditelně nesouhlasila, ale to bylo tak všechno, čeho docílila. Zřejmě ji konečně převálcovala únava, protože už dva týdny neodpočívala a jela na doraz od rána do večera, a jsem nesmírně potěšen, že ke kulminaci jejího stavu „kaput“ došlo právě dnes. Protože si neškrtla! Sice se pokusila o defenzivu, vzápětí po mém kvíknutí a hození krkem, jakože vyhazovat, ale dlouho jí elán nevydržel.

     Navíc po čtvrthodině naprosto marné snahy dirigovat schéma práce prošla okolo trenérka s Béruš, prý že stát do vody, a tím služce definitivně vyhasla aura, a že tohle nemá cenu. Zabitá hodina života, prý, a že za trest dostanu po práci jenom řepu, bez jádra.

     Asi myslela právě tu řepu, kterou jsem samozřejmě najust a natruc nevyžral, takže když mě pak odváděla zpátky za Bobešem, nemluvila se mnou. Asi je fakt uražená. Ale dobře jí tak! Nikdo se jí neprosil, aby mě vtáhla do mycáku a vymydlila mě šamponem, že prý hnůj fleky dolů jinak nepůjdou a bla-bla-bla. Přitom všichni víme, že nešlo o nic jiného, než o tu její ocas – úchylku, kterou trapně aplikuje před závody, protože závody nestojí na ničem jiném, než jak má bílý chudáček koníček hebký a vlající ohon.

     Je blbá.

     A pomalá, protože i když kmitala, to nejhorší na mně spáchat nestihla, a tím mělo být zapletení hřívy. Jakože to základní, že prý bobíky dodělá ráno, a na to jsem fakt náramně zvědavý, protože jestli něco extra nesnáším, tak právě hektické zaplétání hřívy.

     Váš chudáček koníček

210620131606

210620131609




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: