sobota 22. června 2013

     Dvounozí jsou fakt vtipný živočišný druh.

     Hlavně všechny ty jejich organizace a plánování, prostě komedie se vším všudy. Jakože Amíka naložíme v šest, v půl jsme na Gele a před osmou v Děpoltovicích, než začne být slunečno, protože Amík je přitloustlý a služka předem apelovala na skutečnost, že v tomhle stavu ho nelze ve vyšších teplotách jakkoliv honit.

     Tomu říkám klika. Proč sakra nejsem přitloustlý já? Měl bych krásnou neschopenku a ještě by kolem mě chodili po špičkách.

     Ale zpátky k realitě. V půl sedmé byl na Gele klid a mír, žádné nakládání. Já jsem kategoricky odmítl vyžrat řepu, a to i přes fakt, že služka zapletení hřívy vzdala po pěti vteřinách, neboť jakmile se jí dotkla, ztuhnul jsem a přestal žvýkat. A ona před závody nejvíc potřebuje, abych měl pořádně vyžráno, a tak se opatrně odplížila úplně pryč, jakože nic, jenomže já nejsem pitomec. Mně to bylo okamžitě jasné, že se NĚCO děje, a i kdyby mi řepné řízky mrkví posypala, nesežral jsem to. Najust a natruc za všechna příkoří, kterých se mi ze strany mé služky dostalo!

     Vlek s Amíkem přijel až v sedm, protože se skutečností, že zrovna dnes pojedou traktory na sraz, služka nepočítala, a v koloně traktorů na okresních silničkách se soupravou žádnou parádu neuděláte. Nicméně v momentě, kdy se mi Amík z vleku velmi hlasitě ozval, došlo na mé straně fronty k okamžité změně názoru, protože do onoho momentu jsem byl odhodlán ani nevylézt ze stáje, natož nechat se naložit do přívěsu. Místo toho jsem služku za sebou táhl jako kotvu a do přívěsu jsem se hrnul jako velká voda, takže naloženo jsme měli za tři vteřiny a mohli jsme vyrazit vstříc závodům. A služka se asi opravdu modlila, protože první startovali mladí koně a měli vlastní opracování v kolbišti, což nám nadělilo ztracený a tudíž drahocenný čas.

P1580831

     Akorát vylézající a sílící sluníčko nesvědčilo pupkatému Amíkovi a jeho HS, takže obcválat a skočit si Iva zamířila do haly, a kvůli dusnu v ní pobyli sotva pět minut. A že tohle holt musí stačit, protože vyšťavovat nás v tomhle počasí by vzhledem ke komplikované přípravě nebylo košer a že dnešní účast máme coby „skokový trénink na kvalitním povrchu“. Hlavně u Amíka, protože ten trénoval ve velmi polních podmínkách, když nám jízdárnu spláchla velká voda.

     A „skokový trénink na kvalitním povrchu“ byl ve všech případech humorný. Amík si základní parkur přešel v líbivém vycházkovém tempu, a než Ivě došlo, že mají pokračovat v rozeskakování, ztratili další vteřiny a tak na mašli nedosáhli.

P1580833

     Já vteřiny neztrácel. Já se na oprácku tvářil, že po mně nikdo nemůže chtít nic víc než ploužení, a tak mě služka v parkuru vybídla k nacválání s tím, že jakmile to bez ortopedických podkov „nějak“ nepůjde, že ihned končíme. Akorát že já odskočil nemálo nadšeně a řítil jsem se rychlostí světla přes všechno, co mi stálo v cestě, včetně čtyřky v protisměru, kterou jsem hodlal přeskočit také, a čemuž služka v poslední vteřině zabránila. Čas jsme tím pádem měli naprosto skvostný, akorát že naše trasa byla zhruba o půl kilometru delší než u ostatních, protože bez ortopedických podkov mě služka nemohla v obratech točit na místě a dvakrát jsem ji vtipně vyvezl mimo nejkratší trasu.

     Ale tak modrá je služčina nejoblíbenější barva a navíc jde o třetí oficiální modrou mašli v pořadí, což je úsměvné, notabene když Frost proti ní vsadil zelenou a prohrál.

IMG_8859

     Můj druhý parkur byl ještě humornější. Neměli jsme opracováno, protože já nutně potřeboval čurat, a žádnou z nabízených alternativ jsem neshledal mého čurání způsobilou. A to i přes fakt, že služka místo aby se mnou klusala a cválala a skákala, mě naváděla do rohů či do stínu či mimo koně, jen abych měl na čurání klid a komfort, a přestože už jsme měli startovat, tak seskočila a povolila mi sedlo (byť naprosto marně, ani tam se mi nelíbilo).

     Já nakonec usoudil, že nejideálnějším místem pro čurání je kolbiště, čelem k věži rozhodčích. Startující před námi dokončili parkur, ale to mě nevzrušovalo, stejně jako zazvonění nám, protože já čural. A čural jsem dlouho, takže služka naprosto zapomněla na fakt, že nemá dotažené sedlo, a když jsem měl hotovo a ona se snažila hekticky stihnout předstartovní limit, letělo bidlo z prvního kolmáku spolu s námi, protože mě nestihla ani srovnat, ani dostat pod sebe. Stavitel si dal s kurzem mimořádně záležet, u služky šlo o její druhý nejnáročnější parkur této obtížnosti, a přestože obrat doleva po pětce skončil skoro šlápnutím do travnatého svahu pod tribunou, dokončili jsme. Sice jsem na konci ukázkově ukopnul žolíka, ale to byl služčin problém, protože pokud ona nemá tři cvalové před odskokem jasno, jestli kolmák nebo oxer, tak já to za ni rozhodně řešit nebudu.

     A ještě jsem chtěl hned po žolíku začít vyhazovat, ale to mi neprošlo a služka na mě byla velmi hrubá, protože se jí naklánělo sedlo. Jako kdybych já za to mohl!

     A že prý ortopedické podkovy rozhodně ano, kvůli obratům, a že honem domů, protože takhle zpackaný parkur se jí doposud nepovedl.

     Prostě jsem šikovný kluk!

     Váš chudáček koníček

P1580884




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: