sobota 29. června 2013

     Bohužel se vrátila, služka.

     A bohužel absolutně odhodlaná, což je naprosto perverzní, protože z Vídně jela rovnou do práce, kde sloužila deset hodin a místo aby se jako každý normální člověk odebrala domů odpočívat, smlsla si v pozdních večerních hodinách na mě!

     Že prý čas letí a trénovat musíme, protože za dva týdny jsou závody v Lounech a že tam by ona ráda, protože je tam tráva, obrovské kolbiště a mají odtud plno veselých zážitků z natáčení. Prý jim před deseti lety cestou domů v jedné ze zatáček došla nafta, protože špatně spočítali spotřebu, a že to bylo náramně vtipné.

     Mno, nevím, já bych rozhodně štěstím nehořel a humorem nesršel, zůstat někde viset ve vleku a navíc v parném dni po namáhavých závodech. Tak snad nám nafta nedojde. Respektive snad se nikam nepojede, abych byl úplně přesný.

     Z pastviny mě přišly odlovit Iva s oběma Áčky, protože služka by jinak odjezdit nestíhala, když v práci končila v šest večer, a že si mě přijde vyzvednout do stáje. Viděl jsem ji docela i rád, protože jsem byl ve stáji sám a opuštěn, ale tedy jako jít na jízdárnu, to si fakt mohla odpustit. Co tam? Kromě faktu, že všechno okolo žere Finy a počet jiných chudáčků koníčků je nula?

     Navíc ona místo aby tradičně obklusala, zacválala a něco málo i přeskočila, dá-li Bůh, tak si mě vzala na otěž a že budeme uvolňovat a pracovat s hubou a takové ty další debility, které odkoukala na Gele a které si bohužel přivezla s sebou. Proč, proboha? Přece jsme krásně fungovali i bez nich. Naprosto zbytečně vystresovala nejen mě, ale i sebe, neboť já neměl čas řešit, že po mně zrovna něco chce. Protože naproti jízdárně je opravna aut, kde běhá border kolie pejsek, který zrovna zhltnul večeři, a protože byla dobrá, tak jezdil plechovou miskou po asfaltu a to velmi vytrvale. A nemusím snad dodávat, že zvuk misky drhnoucí o asfalt žere Finy a že Finové pak nemají čas řešit cokoliv jiného, protože ani Finové nejsou natolik dokonale vybaveni, aby najednou zvládali tolik vjemů a ruchů!

     A tak jsme krokovali.
     Velmi dlouho jsme krokovali.

     Myslím, že jsme v krokování trhli rekord, protože najednou bylo tři čtvrtě na osm večer a my dosud neměli naklusáno. A co čert nechtěl, pejska miska přestala bavit, a já už pak neměl co řešit a čeho se bát, takže jsem musel začít špetku pozornosti věnovat služce a alespoň se pokusit jí vyhovět, protože jinak bychom tam krokovali pravděpodobně až do tmy.

     A nakonec byla s mým výkonem velmi spokojená, protože jsem v rámci urychlení ukončení vopruzu zabral i hřbetem a všechny ty debilní změny směru a kruhy a tak jsem jí udělal, aniž by jakákoliv část mého těla šla jiným směrem.

     Každopádně nevím, co si od toho slibuje. Její odhodlání je totiž naprosto děsivé, začínám mít o svůj osud nemalé obavy.

     Váš chudáček koníček

290620131641




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: