úterý 2. července 2013

     Svět není spravedlivý.

     Asi bych se měl přestat rouhat, protože dnes mě pekelně zradila Iva, neboť z pastviny stáhla nejen Amíka, ale i mou bílou maličkost. A schválně hádejte, kvůli čemu! A kdo hádá, že mě takhle podle a zbaběle vrhla do spárů služce, ten vyhrává imaginární kulaté lízátko.

     Přitom já bych byl býval na pastvině klidně sám vydržel, když už pryč šla i moje černá, protože pro tu si pro změnu přišla Klárka. Mně přece nevadí si počkat, byť pozice „sám a opuštěn“ je vopruz. Ono cokoliv protivného je určitě lepší variantou než jízdárna.

     A právě na tu jsem dnes trapně musel a trapně jen se služkou, ne jako vždycky, kdy napřed jezdila Áčka, se kterými se dalo pracovní výkon značně otupit a po kterých si teprve sedala služka, s obligátním „dlouho ho trápit nebudu, aby toho neměl za jedno ježdění dost“. Protože já toho mám mnohem víc dost, když na mě hodinu a čtvrt sedí ona a nutí mě ke všem těm divným procesům, vůči kterým se mně daří méně a méně úspěšně protestovat.

     Nejdřív jsme s Amíkem dělali vodiče černé, kterou Klárka vylonžovala a posléze na ni posadila lehoučkou Ivu, a co prý budou dělat kobylčina napravená záda. Kobylčina záda nedělala vůbec nic, takže jestli služka čekala rodeo, tak čekala marně, a když nás moje černá kráska opustila, navedla služka Ivu, aby Amíkovi dělala ty strašné věci, které páchá i na mě. Jakože uvolňování krku a huby a tak, což je totální vopruz, který by zasloužil korunu nesnesitelnosti, protože prioritním požadavkem je „co nejpomaleji to půjde“. A mě „pomalu“ prostě nebaví!

     A tak jsme se s Amíkem ploužili a k mé smůle dnes pejsek miskou po asfaltu nedrhnul, takže jsem neměl na co se upínat a trapně mi nezbylo než vyhovovat služce, byť v obligátních mezích normy. Tu notně překvapil fakt, že jsem po čtvrthodině začal šlapat, ale ve finále jí to bylo úplně prd platné, protože Amík Ivě nemlich tu samou žádost bojkotoval v naprostém základu a s naprostým přehledem, takže Iva se potila marně, a chvíli to vypadalo, že to vzdá a že služka to posléze zabalí a budeme moci jít do stáje večeřet.

     Jenomže co čert nechtěl, a že ti umějí chudáčky koníčky vytočit, u jízdárny zabrzdila trenérka z Gely a že prý má náhodou čas, a služku nenapadlo nic debilnějšího, než jí chudáka Amíka podstrčit. A tak se potila trenérka, která z něho jakýsi náznak aktivity vydolovala až za další půlhodinu, a to jsem již striktně odmítal se čehokoliv účastnit, protože čeho je moc, toho je příliš.

     Proč sakra jízdárna nezůstala zatopená, když už tedy velká voda přišla?
     Máme fakt těžký život.

     Váš chudáček koníček

1013452_469475479811401_760743830_n  1011187_469476563144626_1178459727_n




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: