pátek 5. července 2013

     Napětí by se dalo krájet, když jsme se blížili k louce, která coby neposečená v neděli alergickou služku málem zabila.

     Bohužel pro mě byla nejen posekaná, ale i naprosto úplně sklizená, takže jsem měl po radosti dřív, než jsem vůbec nějaké propadl.

     Přece jenom, chodit pod sedlo takhle brzy ráno, to je prostě a jednoduše neodpustitelný prohřešek, který by měl být trestně stíhaný! Aspoň že počasí stálo na mé straně, protože splavená služka, která se masochisticky přiřítila na kole, odložila mikinu do hromádky „s sebou neberu“, a když hned na první louce zalezlo sluníčko a začalo kapat, měla ke své nezáviděníhodné situaci spoustu ne zrovna slušných připomínek.

     Ale to je její problém, že je blbá a ještě k tomu aktivní. Já bych přece bez následků přežil, nemuset jít pod sedlo, a ona určitě také, protože jsem celou dobu strávenou s ní musel poslouchat remcání, že ji bolí nohy a ruce a hlava a záda a tak. Je sice milé důkladně znát lidskou anatomii, ale svůj čas si dokážu představit v naprosto jiné režii.

     Třeba taková ta s mrkví a pohodou na pastvině. Kde jsou doby, kdy dvounozí chodili pouze kontrolovat, jestli máme všechny čtyři nohy, jestli je máme na svém místě a jestli nejsme někde poškozeni či jestli odněkud něco neteče. Což je momentálně aktuální, protože masku už přes den nosíme všichni tři, neboť oči už zarudly i Amíkovi, a služčina nenávist k vratiči den ode dne vzrůstá. Koneckonců tahle žlutá kytka prudí každoročně a letos se moc prázdninových dobrovolníků, kteří ji budou nenávistně likvidovat, nehlásí, asi protože potopa vyhnala plevel do obřích rozměrů a množství.

     Ale zpátky k ranní vycházce. Hned na prvních třech loukách jsem musel klusat, z nichž na prostřední číhal štěpkovač, který žral nejenom Finy, ale i služku, protože té se k němu viditelně nechtělo. Jenomže jinudy než těsně podél mašiny se přes řeku přejít nedá, takže jsme se provlékli, já několikrát duševně zkolaboval, a když jsem posléze odmítl šlápnout do krajně podezřelé vody, ruply služce nervy a místo hlasové přesvědčování mi rovnou jednu ubalila a málem jsme do řeky spadli po hlavě oba. A že prý štěpkovač se pochopit dá, ale že přes vodu půjdeme minimálně čtyřikrát a chraň mě Bůh se pokaždé tvářit, že jsem ji v životě neviděl.

     Tak jako asi jsem ji viděl, ale to nemění nic na situaci, že jsem nepochopený a že jsem do vody vlézt musel a bohužel mě nesežrala, takže se ukázalo, že já pravdu neměl, a to bylo pro mou už tak vyhrocenou situaci špatné.

     Ale zase cválali jsme, na loukách pod horou. A tam já cválám rád, a protože se při kraji držela voda, směl jsem díky sklizenému senu utíkat prostředkem, kde byla fajn tak akorát pružná kolej, a věčná škoda, že jsem nesměl vyhazovat, to mé nadšení lehce pošramotilo. A co hůř, ani zcela nový hastrman, který od pohledu žral Finy, se k žádnému očitému útoku neměl, a za blbce jsem byl znovu já.

050720131668

     Cestou zpátky jsem sice cválat nesměl, ale i tak nám to uběhlo, protože já umím svižně i klusat, a ani u štěpkovače se nic zásadního neudálo, kromě extrémního leknutí jednoho pána z obsluhy, který se náhodou otočil a zjistil, že za ním přešlapuje chudáček koníček. Chtěl honem mašinu vypnout, ale služka mávala, že radši ne, že to by mě naopak mohlo rozrušit, a pospíchali jsme pryč, bez ztrát na životech.

     Ale ani to nic nemění na faktu, že mám těžký, těžký, těžký život.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: