sobota 6. července 2013

     Něco je špatně.

     Protože dnes je státní svátek a služka není v práci. Což je nejen krajně podezřelé, ale především krajně nebezpečné, protože tím se riziko „pod sedlo“ neúměrně zvyšuje.

     A také že ano. Mé nejstrašidelnější obavy se naplnily do puntíku, fakt jsem pod sedlo musel. A od samého rána to bylo jedno obrovské DRAMA, které vyústilo tou vůbec nejhorší formou, jaká vyústit může, tedy za předpokladu nepočítání s alternativami „vyhynutí dinosaurů po dopadu meteoritu“ či „příjezd veterináře se dvěma stážistkami, z nichž obě budou dlouze zírat na černou chudinku nožičku bílého chudáčka koníčka“. No prostě jízdárna, abych napětí zbytečně neprotahoval, a ještě navíc ve společnosti mé černé krásky.

     A nenechte se zmýlit formou informace: to není o tom, že by její přítomnost mé chronické jízdárenské trauma navyšovala, to vůbec ne! Naopak jsem byl nesmírně rád, že se mnou alespoň někdo na debilní jízdárně je. Jenomže černá pracovala pouze na lonži a poté, co služka zbaběle odmítla nabídku si na ni sednout, mi Klárka mou kobylku odvedla a já tam zůstal nadobro sám a opuštěn.

     A to se mi nelíbilo. To se mi nelíbilo víc než fakt, že jsem v sobotu za naprosto krásného letního den na blbou jízdárnu jít vůbec musel, a protože jsem kreativní chudáček koníček, svůj bílý pohled na danou problematiku jsem nijak neskrýval. A to i přes fakt, že služka je vůči projevům mého traumatu naprosto chladná, a co hůř, trvala na svých požadavcích dál, přestože jí muselo být nad slunce jasné, že mé soustředění se ubírá naprosto jiným směrem, než kterým bylo uvolňování a snížení krku a tak.

     A tak jsem řval.

     A řval jsem a vyvracel jsem krk na „jelene, jelene, oči máš zelené“, protože mi nic jiného nezbývalo. A ohýbal jsem se pouze směrem „za černou“ a veškerou pozornost jsem upíral na její světovou stranu, protože co kdyby se čirou náhodou vrátila?

     Přece jsem musel být připraven na úplně každou situaci!

     A jak jsem zoufale řval , tak služka pokaždé hlasitě počítala do dvaceti, asi aby demonstrovala, jak je zdatná v učivu prvního ročníku základní školy, a schéma jízdárenské hodiny se nám protáhlo na dvojnásobek času, protože domů prý nepůjdeme dřív, dokud si to patřičně neodpracuji.

     Odboj jsem vzdal zhruba za hodinu a půl, protože přes služčino odhodlání nejel vlak, a to ani bílý. Zaklusal jsem jejích patnáct minut na obě ruce, zacválali jsme na každou ruku s co nejvíc sníženým krkem, jak to šlo, a pak konečně do stáje. Kvůli necelé půlhodině šaškování na blbé jízdárně jsem málem umřel steskem a najust a na truc jsem nevyžral snídani, aby služka viděla, jak obrovský psychický dopad na mě její kruté chování zanechalo!

     Mám těžký život. Ale dobrou zprávou je, že mou černou krásku mi mezitím nikdo neukradl, ani jinak neohrozil, protože už na mě čekala na pastvině spolu s Amíkem. Obrovská úleva, ale takový stres bych fakt nikomu nepřál.

     Váš chudáček koníček

060720131673




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: