úterý 16. července 2013

     Má masochistická služka spáchala geniální sebedestrukci přímo před našimi zraky.
     Dokonalá ukázka lidské debility, aneb AJETO po delší přestávce opět v akci.

     Znáte takové ty pružiny, ohradníkové?

     Služka je koupila kvůli majitelce Amíka, protože i když jsou vchody dva, majitelce Amíka dokážeme proklouznout. A pružina měla tento manipulační problém nadobro vyřešit právě proto, že je pružná, jakože natahovací. Akorát že fungl nová pružina s dvounohými spíš cloumá, protože je pokaždé násilně táhne a oni pak brzdí smykem, a protože právě majitelka Amíka s pružinou bojuje nerada, rozhodla služka, že se nepoddajná pružina roztáhne a bude klid.

     Akorát že žádná pružina se sama neroztáhne. K roztáhnutí je potřeba ji natáhnout víc než obvykle, čehož se chopila služka, a když ji natáhla na pět metrů, což byla přesně míra, která byla uvedena na obalu pružiny, padlo ono příslovečné „tak zkusíme, jestli půjde i na sedm metrů“. A netřeba složitě hádat, jak hodně překvapená služka byla, když se na opačném konci pružiny roztáhla i oka, která ji spojují s kůlem, protože po bleskovém zvuku „chžščt“ a následném půlvteřinovém letu se pružina zastavila o služku. A protože pružina je mnohem pevnější konstituce, tak se právě ona obtiskla do služky, nikoliv obráceně, a služce když se kov v plném letu zakousl do holých stehen, tak blahem rozhodně nejásala.

     Šikovná služka na sobě měla totiž šortky, což pružině umožnilo spáchat absolutně dokonalý obtisk, a pružině je nutné přiznat bezbřehou kreativitu letu, páč se obtiskla ve velmi zajímavé spleti a i kůži služce natrhla v krásně pravidelných vzorcích.

     Služka svůj šťastný den zakončila ježděním, a to jak jinak než se mnou. Ale já se jí o to neprosil! To ona vyrukovala s hlesnutím, že dnes prostě musíme jít cválat, kvůli víkendovým závodům, a když na tebe natáhla rajtky, ve kterých předtím skládala seno a které tudíž měla plné osin, rýsovala se mi výborná příležitost jí všechno ohavné, co na mně v posledních deseti letech spáchala, i s úroky vrátit.

     A také že ano.

     Protože já cválat chtěl, a to tak, že moc. Protože kdy naposledy jsme byli venku cválat? Už si to ani nepamatuji, a tak když jsme hned na první louce začali s Amíkem zkoušet caplovat, služka skuhrala, že nemuset dnes odjezdit, tak že hned teď sleze a kašle na to, protože měla stehna v jednom ohni a nevěděla, jak si sednout. Za to já věděl!

     A aby milá služka smůly neměla málo, tak na prvních čtyřech loukách nám cválat nedovolili, protože jak už několik týdnů nepršelo, je příšerné tvrdo, což na posekaných a sklizených a sluncem spálených drnech vyniklo. Duněli jsme i v kroku, jak kdybychom pod sebou měli beton. A že v tomhle klusat nebudeme, a tak jsme trapně museli krokem až pod horu, přičemž jsem nezapomněl služce vytrhávat otěž a zrychlovat a jinak vesele zkoušet, co trubka vydrží.

     A pod horou se naštěstí cválat dalo, podél břehu řeky se vlhko drží ještě od červnových záplav. A paráda! A jakmile Amík naskočil, jal jsem se ho naprosto nadšeně následovat, a služčino skuhrání a hekání, že to kurvadrát bolí a štípe a pálí, mě fakt netrápilo, protože jsem si konečně mohl zacválat a to ne sám a opuštěn, jako doposud. I Amíkovi se ty dva kilometry kentru míseného s galopem líbily, takže my jsme byli naprosto nadšeni, na rozdíl od dvounohých, kteří samozřejmě měli trapné výhrady, jakože tempo a povrch a služčina zmasakrovaná stehna.

     Jako kdyby to byl náš problém, či co!

     Každopádně zpátky se nám vracelo vesele. Služka mezitím rezignovala, takže jsem si mohl sem tam povyskočit, a co bylo velmi milé, nekonalo se žádné cákání a rachtání v řece, které obvykle probíhá kvůli Amíkovi. Amíka během červnové velké vody sužovaly podlomy, takže je ve fázi doléčení a ráchat v řece se nesmí. Paráda! Žádné stříkání nechutné studené vody na bílého chudáčka koníčka.

     Prostě pozitivní den se vším všudy.

     Váš chudáček koníček

P1490001




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: