sobota 20. července 2013

     To není fér.

     Jak to sakra služka dokázala? Sehnat pozdě večer dopravu a ještě i ubytování v Děpoltovicích, přestože tou dobou již všechny boxy byly obsazeny?

    Něco je špatně a to něco se mi hodně nelíbí.

     Nicméně já s Amíkem jsme bojovníci tělem i duší a nedali jsme zadarmo ani příslovečný chlup, protože když se sakra včera v osm večer řeklo, že se nikam nepojede, tak se sakra nikam jet nemělo, a ne že služka zapojí do akce „doprava“ nejen karlovarský, ale i plzeňský kraj, zaměstná tím několik lidí a zaviní akci „kulový blesk“, aby vlek, auto a půvabná paní řidička byli dnes krátce po sedmé připraveni nás naložit. A také aby v Děpoltkách vypukla akce „kulový blesk II“, kdy se pro změnu přesouvali poníci, a to kvůli našemu přespání, protože v sobotu bylo reálné nás na závody pouze dopravit a na zpátky domů byla domluvena neděle.

     A tohle všechno složité organizování se vůbec nemuselo stát, kdyby služka byla bývala razantně řekla „NE, nepojedeme“ a nenechala se přehlasovat hlasem svého lidu.

     A tak jsme odmítli nastoupit, do vleku.

     Chápete: vedro, vopruz a tak. Amík sice dovnitř vlezl, ale po chvilce váhání to přehodnotil, a že se mu nikam nechce. Akorát že s jeho náhlou změnou názoru nepočítala Iva, která už byla za žbrdlením a chystala se ho uvázat, a jakmile o žbrdlení chytla ránu a vzápětí byla smykem z vleku vyvlečena skoro až na pastvinu, ruply nervy služce.

     A to tak že pořádně. Přitom ona je většinou právě tou osobou, která nepřestává upozorňovat na klid a žádné stresy a že všechno půjde, jen to chce čas. Vykolejená zprávou, že bude muset přes Vary řídit, se chopila Amíkovy nastupovací recidivy, a když se i ji Amík pokusil smykem vyvléct po rampě a utéct pryč, přehodnotila veškeré dosavadní metodiky a seřezala ho jako příslovečného psa. Což o to, jistý účinek to mělo, a to ten, že Amík za ní do vleku nechtěl, protože se jí bál víc než vleku, a když posléze zkusili coby prvního naložit mě, nemohli počítat s jinou alternativou, než že já na základě Amíkovy reakce pojmu vlek coby absolutní nebezpečí a že dovnitř nejdu, i kdyby mi chudinky nožičky trhali. A když mě pak služka přemlouvala a já se natlačil na Ivu a šlápl jsem na ni, jakože hodně, dostal jsem také.

     Že prý po lidech se šlapat nebude, i kdybychom byli v ohrožení života.

     Jenomže my byli v ohrožení života! To bylo jasné jako facka. I služka vzápětí navrhla zůstat doma a závody odpískat, ale tento její jediný skvělý a moudrý nápad přijat bohužel nebyl. Služce jsme byli odebráni, Amík byl vzápětí do vleku doslova nastrkán a já dovnitř raději vběhnul sám, protože ze služky šel fakt strach. Bál jsem se jí, a i v Děpoltovicích jsem před ní uhýbal, protože dnes prokazatelně žrala Finy a to platilo i v případě sedlání a nasazování kamaší a zvonů.

      Amíkovi s jeho HS horké počasí nesedlo, což se dalo čekat. Na sluníčku se mu špatně pracovalo i v masce a v hale to nebylo o nic lepší, protože tam pro změnu vládlo extrémní dusno. I tak v první soutěži s Ivou dokázali přejít čistě základní kolo i rozeskakování, byť bez umístění, a o kurzu další soutěže služka prohlásila, že stavitel se asi zbláznil a že chyby v tomhle parkuru nelze považovat za neúspěch u nikoho, natož u Amíka. A asi fakt měla pravdu, protože z třicítky soutěžících dvojic měl čisté konto pouze jeden jediný a pouze dva jeli čistě základní kolo, zatímco zbytek se potýkal s náročnými obraty a profily, které by měly figurovat v soutěžích o dva levely vyšších.

P1580921

     Jestli čekáte, že jediné čisté konto bylo moje, tak čekáte marně. Přitom mohlo být, protože kritická místa, na kterých létala bidla téměř pořád, jsem já zvládl s kopytem v nose, a to se nám stalo osudným, protože hned po tom prvním si služka v duchu řekla „ty vole, proč to tady všem padalo?“ a následně se jí vybavila debata s Móňou, kdy Móňa při sledování záznamu z parkuru prohlásila „teta, jsi strašně předkloněná... což tolik nevadí, když se cválá mezi skoky... ale když budeš najíždět na skok, tak MUSÍŠ sednout na prdel, protože takhle mu nadměrně zatěžuješ předek.“

     A na tohle si milá služka vzpomněla, a to si nedělám legraci, v distanci o čtyřech cvalových, a fakt si na zadek sedla, akorát že při posledním cvalovém skoku. A já byl z jejího naprosto nečekaného přístupu konsternován, takže jsem předek chudáčka koníčka jen přizvedl, zapíchl jsem to a prásk, oxer se rozsypal jako domeček z karet. Služka akcelerací přesedla na krk, ale na to jsem vcelku zvyklý, takže důležitější bylo honem utéct, protože jak se překážka rozložila a bidla se zřítila, pojal jsem podezření, že se to chystát zabít Fina. Služce se přesun z krku zpět do sedla povedl na první pokus a hned mě začala utěšovat a hladit a chlácholit, že hodný koník a že to prý Finy nežere, což jsem jí ne úplně věřil.

P1580926

     A když nám zazvonili, že můžeme pokračovat v soutěži, snažila se mi nepříjemný obrat doleva za oxerem zpříjemnit nájezdem z jiné strany, než z jaké by ho najížděli všichni ostatní, akorát že tam stál kolega, který měl startovat za mnou. A tak jsme se tam chvilku motali, zatímco čas běžel, ale povedlo se nám prokličkovat mezi květináči a najet k oxeru, a fakt že jo, Finy nezabíjel. A zbytek parkuru byl pohoda, na dvou místech šlo nahodit turbo, a když si služka po dojezdu trhala vlasy kvůli mému šoku z poboření, mohla si je z fleku začít trhat nanovo, po zjištění, že zatím nikdo čistě nepřešel.

     A bylo to napínavé, protože Frost měl se služkou a Ivou vsazeno na mašle, a docela dlouho jsme i přes trestný bod za čas a poboření byli na pátém místě, protože bidla v tomhle parkuru lítala velmi intenzivně. A nakonec jsme v celkovém pořadí skončili za sebou, s Amíkem, což bylo vtipné.

     Druhou moji soutěž služka označila coby „pomsta stavitelova“. Během prohlídky kroutila hlavou a že tohle odskákat s turbem nepůjde, protože to vypadá, jako kdyby se stavitel ožral do němoty a vrávoral, přičemž si stavěl překážky, a vůbec nejvíc byla dojatá nad oxerem postaveným směrem k hale, takže na jeho překonání bylo nutné najet těsně k východu, což automaticky svádělo k myšlence „hurá, jdeme ven“ a posléze z obratu na tři cvalové se odrazit, pokud chtěl startující najet aspoň trošku rovně a ne to švihat šejdrem, jako všichni ti velcí a narostlí a z jiné kategorie účastníci.

     Frostovu poznámku, že třeba mašle bude, služka okomentovala konstatováním, že bude ráda, když tuhle smyčkovitost přejdeme čistě, a to se nakonec nepovedlo, protože bidlo spadlo jak jinak než z úplně posledního oxeru. Nějak jsem usoudil, že už je asi konec soutěže, protože služka mě zadržela, aby mi pak další cvalové vyšly, a i když mě včas probudila a odskočil jsem správně, bidlo se poroučelo a Frost zajásal, protože jeho dnešní skóre bylo výhra čtyř piv.

P1580949

     A pak už všechno bylo fajn.

     Předně jsme nemuseli lézt do žádného dusného vleku, protože žádný k dispozici nebyl.

     Zadruhé jsme vyfasovali dva boxy přímo naproti mycáku, což zavánělo krajním nebezpečím osprchování, kterému jsem však já unikl, a to i přes usilovné a inzenzivní prosení obou Áček, že si mě chtějí umýt. Služka totiž řekla, že ani omylem, že na sobě mám půl litru drahého Endure repelentu a že bych po prvním doteku studené vody zaprvé tu chatrnou konstrukci zboural, zadruhé všechny pošlapal a zatřetí bych stresoval ještě půl dne. Což je sprostá pomluva, ale díky za ni, protože Amík do sprchy musel a i přes vedro nevypadal úplně nadšeně, že prý řeka je řeka.

     A poté jsme měli již svatý klid. Nevím, dle jakého vzorce služka provádí balení věcí na vícedenní pobyt mimo domov, protože naše množství přivezeného sena by nakrmilo celou tu venkovní řadu boxů, soudě dle hromádek připravených k večernímu krmení, a zbývalo vyřešit můj problém s napáječkami, protože i ta děpoltovická žrala Finy. Služka mi tudíž pod napáječku zavěsila dvacetilitrové vědro, ze kterého nakonec upíjel z vedlejšího boxu i Amík, byť on z napáječky pít umí.

     A že prý se máme chovat slušně.

     Jako kdybychom se někdy chovali jinak!

     Váš chudáček koníček

IMG_1147




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: