neděle 21. července 2013

     Ráno dvakrát snídaně, protože seno jsme dostali i od místních.

     Jen škoda, že se tahle metoda netýkala i jádra.

P1580954

     Služka sice nechala půl žoku sena před našimi dveřmi, ale i tak nám bylo vhozeno seno jiné, a tak se provedla výměna, protože po nás sena zůstalo na dva dny. Áčka mezitím vykydala, za mohutného kňourání, proč se nekydá i u nás doma, že by tohle chtěla dělat častěji, a pak s námi všichni vyrazili na travnaté parkoviště vedle pastvin, popásat se na ruce. Jako do devíti hodin se to ještě dalo, ale pak začalo pražit sluníčko, a když jsme měli veškerá místa se stínem vyžraná, vrátili nás do boxů.

     Mezitím už odstartovaly první čtyři soutěže, z nichž měl jednu jít i Amík, ale Iva se rozhodla účastnit pouze té, ve které jsme měli skákat i já se služkou. Ivě totiž včera jedno z Áček přistavilo Amíka na palec a to tak důkladně, že nehet to vzdal, a byť služka Ivu před návštěvou pohotovosti důrazně a výrazně varovala, přišla milá Iva o nehet úplně a to jakože úplně, protože si ho na pohotovosti nechali.

P1580987

     Základní chyba, jak prohlásila služka, protože mnohem lepší je mít urvaný nehet k dispozici, na noc ho namáčet do lihu a přes den vracet tam, kde měl být, protože tím chrání živé maso palce a nebolí to tolik, jak když na prstu zcela chybí. A protože je víkend a lékárny višňák na počkání neseženou, půjčovala si Iva ten můj, a místo aby mi poděkovala, že višňák jezdí se mnou (nejlepší repelent na oděrky), tak remcala, že v něm jsou moje chlupy.

     A čí chlupy by asi tak v něm měly být? Služčiny?

     Díky nekonečnému čekání na jednotlivé starty Daniela Pospěcha se služce i Ivě povedlo nás zaplést a naprosto v klidu opracovat na skoroprázdném oprácku, což nemělo chybu. Den se jevil natolik ideálně, že služka konečně přestala držkovat na téma „a měli jsme zůstat doma!“, což jsme od ní poslouchali celou sobotu. Ale iluze dokonalosti se rozplynula v momentě, kdy byla vyhlášena prohlídka parkuru a kdy služka prohlásila, že tohle už není „pomsta stavitelova“, nýbrž regulérní pokus o vraždu. Akorát neřekla koho, protože nejvíc spíláno bylo autorovi parkuru, který si evidentně liboval v malování vlnek a kudrlinek a kurz tudíž připomínal náčrtek kresby Alfonse Muchy.

     A že tohle prý fakt ne, že v tomhle nemá smysl nahazovat turbo, protože se bude akorát točit na pětníku a to skoro za všemi překážkami, a že když už tam je žolík, že se půjde žolík, protože žolíky jsou přece v kurzu proto, aby byla švanda.

     Kulhající Iva viděla žolíka z naprosto jiného úhlu pohledu, že prý bude ráda, když soutěž vůbec dokončí, protože narvat prst s živým masem do jezdecké boty v třiceti stupních vedra bylo samo o sobě heroickým výkonem. A přesně bylo vidět, na které její noze nehet chybí, páč bidla padala u překážek, kde bylo nutné prudce točit ve směru poškozeného palce, což bez možnosti opřít se o třmen šlo velmi pochybně a nadupaný Amík si lehkou indispozici jezdce nemálo užíval.

     Ale úkol splněn byl, protože dokončili se ctí.

     Já žolíka tentokrát neukopnul, byť byl mnohem víc Finy žeroucí než ten předešlý, a služka byla mile překvapena faktem, že jsem jej přeletěl s rezervou, protože já zásadně na rezervy nehraji a skáči tak, aby to bylo na milimetry přesně.

     Za což mi služka nadává, ale to je její problém, a jestli se jí to nelíbí, ať si přes bidla skáče sama. Já se kvůli ní předřít nehodlám, i kdyby šlo o jeden jediný centimetr.

IMG_1803

     Osudným se nám stal předposlední skok, což byl nevinný kolmák důmyslně zasazený do „osmičky“, a to tak, aby jezdce pospíchající do cíle nutil najíždět jej šikmo. Tak jako u pravotočivého bych risk chápal, jenomže tohle bylo levotočivé a od stěny haly žádný extra nájezd vymyslet nešel. Služka to prostě riskla z jedné nohy šejdrem, a když bidlo spadlo, připsal si Frost další pivní zářez a že tenhle závodní víkend ho prý nesmírně baví.

     Před poslední mou soutěží, což byla volba dráhy, služka konstatovala, že dnes už žádná účka, kličky, vlnovky a další stupidní anti-turbo alternativy absolvovat nehodlá a z nabízených variant zvolila takovou, abychom přešli čistě, i za cenu že prostě nebudeme nejrychlejší. A i když z toho mašle nekápla a Frost mohl vítězně oznámit celkovou výhru v podobě osmi piv, z parkuru služka odcházela nesmírně spokojená a že jsem šikovný kluk, i přes ten šílený brzy-odskok na diagonálním oxeru, kdy její „oslovujeme-voláme ženský pohlavní orgán“ doletěl mezi holčiny číhající na spadlá bidla.

     Že prý to nepatřilo jim, vzkazuje služka.

     Během mé poslední soutěže dorazili i Nastík se Soňou, kteří nás po za srdce beroucím divadelním představení „a nám se z Děpoltek odjet nechce“ nastrkali do vleku a odvezli domů. A jestli si služka myslí, že příště už bude nakládání v pohodě, tak ji tímto ujišťuji, že nebude. Protože naším heslem je „TRVALÝ ODBOJ“!

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: