středa 24. července 2013

     Předpověď počasí trapně vyhrožovala bouřkami a přívalovými lijáky.

     Faktem je, že dnes bylo pod mrakem a že služka jisté obavy z odpolední bouřky projevila, akorát že nám to k ničemu nebylo, protože pod sedlo jsme tak jako tak museli. Což není fér, protože pod hrozivě vypadajícím mrakem prokazatelně bylo a dusno to samé!

     Nicméně na odpolední ježdění dorazila Kibicka, a protože Kibicka se má ráda, což jí samozřejmě schvaluji, byla vybrána ta nejpříjemnější alternativa, co se týče pruzení pod sedlem, a tou je jak jinak než hřbitov. Tedy dojet k němu, nikoliv v něm spočinout.

     Ona v tomhle počasí žádná velká kouzla vyrobit nejdou, protože všude je tvrdo. Jakože fakt tvrdo, i na obyčejné zaklusání, a trmácet se krokem do vzdálenějších míst, když ve vzduchu visí bouřky, se služce úplně nechtělo, a že se projdeme ke hřbitovu, což je do kopce a to je fuška i v kroku, kdyby kvůli tvrdu nešlo klusat.

     Jenomže ono klusat šlo. A ono šlo i cválat, protože trasou ke hřbitovu viditelně projížděl mulčovač, který zemský povrch doslova vystlal drceným senem, a jak se služka obávala, že v nás budou praštět kosti, tak jsme nakonec ani neduněli, bylo to jako ťapkat v peřince.

     Akorát Áčka nám nestačila. Áčka se totiž rozhodla, že půjdou s námi, a v půlce kopce zhasla a setkali jsme se, až když jsme se my vraceli. To chce víc trénovat, děti! Kdybyste totiž kopečky chodily po svých, místo v sedlech chudáčků koníčků, jistě byste nám stíhaly.

     Což neplatí pouze pro děti, na služky a jiná pochybná individua se to vztahuje také.

     Váš chudáček koníček

P1490020




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: