pátek 26. července 2013

     Život není spravedlivý!
     Proč zrovna já?

     Proč zrovna já jsem nejlepší adept, když venku zuří tropická vedra, na svezení koníků chtivé holčičky?

     I když ono si nevyberete, protože kdyby se adeptem stal Amík, přihodilo by se mi jiné trauma, a to „sám a opuštěn“, protože služka se dvěma chudáčky koníčky viditelně zabývat nechtěla. To je tak, když někdo něco slíbí, a pak si na to čirou náhodou vzpomene, a pak přijede z práce pozdě. A podívá se na vzkaz a zjistí, že šestadvacátého skutečně není až za týden, nýbrž právě dnes a že na odlovení a osedlání chudáčka koníčka má necelých čtyřicet minut čistého času.

     Plus zjištění, že Iva bez předchozího varování odjela na víkend pryč a nahoře na pastvině den před avizovanými rekordními tropickými vedry není ani kapka vody, což je před víkendem tráveným od rána do večera v práci třešničkou na příslovečném služčině dortu.

     Přiběhla pro mě v poklusu, a to i když na sobě nesla patnáct litrů vody, kterou vzápětí vycucl Amík. Já již čul zradu, protože ohlávku služka přitáhla jen jednu a netřeba složitě spekulovat, koho do ní navlékla a komu naopak nasypala večeři. A s touhle osobou já mám strávit zbytek svého bílého života!

     Do stáje jsem šel bez vyjednávání, protože se služkou viditelně nemělo smysl o čemkoliv diskutovat, a když mi nabídla napít čerstvé a tak akorát vlažné vody, šel jsem se schovat do protějšího rohu boxu, protože tohle bylo fakt trapné vtírání se a na to já nehraju.

     Trestem mi byl repelent, kterým se na mě krvelačně vrhla, ale já jsem zachoval klid a nezkolaboval jsem, přestože zvuk repelentu bílé koníky zabíjí. A než mě osedlala a nauzdila, byla už po ní u vrátek sháňka, za což jsem nesmírně rád, protože původní plán zněl „než přijdou, budeme uvolňovat na otěži“ a nemusím asi dodávat, jaký vopruz je jakákoliv práce v tomhle počasí. Sluníčko pere ze všech sil, jako kdyby se omlouvalo za předešlých šest měsíců, kdy se střídaly zima s podzimem, a v téhle hrůze je dokonce lepší se pohybovat, protože i během laxní formy chůze proudí vzduch, zatímco v nehybnosti je žár naprosto neúnosný.

     Faktem je, že vození sympatické holčičky netrvalo dlouho, a co víc, holčička měla bohaté znalosti a přinesla mi kromě suchého pečiva i mrkev a jabko. Paráda, protože jsem mohl somrovat sám a do úplatků mi nelezl žádný Amík, a ani na mě nikdo nespěchal, takže jsem si všechno v klidu sežral, všechny okolo jsem ohodil barevnými slinami a mohli jsme jít zpátky do stáje.

     Popravdě bych nemálo uvítal, kdyby se tento model jízdárny praktikoval častěji, jakože přijít, povozit děcko, dostat dobroty a odejít. I za cenu, že po večeři na mě čekalo navážení vody, abychom zítra v tropických vedrech nestrádali, když už není nikoho, kdo by nás bezpečně odvedl do chladivé stáje, ve které by se den přečkat dal.

     Ale něco mi našeptává, že takovou kliku mít nebudu.

     Váš chudáček koníček

260720131737




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: