čtvrtek 1. srpna 2013

     Já to tušil!
     Že se na nás něco sprostého chystá.
     A také že ano!

     Protože za tři týdny bychom měli jít military, aneb každoroční drezurní z ostudy kabát, jak říkává služka, a na cross je potřeba chodit cválat, jakože dlouhé a v tempu práce.

     Což zní dobře, notabene když je v plánu jít cválat ve dvou, tedy já i Amík a tudíž žádné „sám a opuštěn“. Jenomže to by nám to služka nesměla v základu pokazit! To by se nesměla ráno v šest vysoukat z postele a během čištění zubů pochopit, že vlastně nemůže, protože fyzicky už je napůl v klinické smrti, po pěti hodinách spánku, celodenním shonu na závodech kdesi za Prahou a několika týdnech bez odpočinku.

     Budiž, volno měla naposledy na konci června.

    Ale proč sakra vyměkne v den, kdy se má jít cválat?

     To prostě není fér!

     Takže se samozřejmě nešlo, protože blbka ihned poslala echo Ivě, že ráno z její strany fakt nic nehrozí a že se ozve večer. Fakt věřila, že po příjezdu z práce bude čilá a svěží jít s námi cválat?

     Samozřejmě nebyla, takže na nás ušila pěkně sprostou boudu, a to náhradníka v podobě Nikči, která si chtěla příjemně zakončit koníčkovský den, neboť předtím byla se služkou v práci. Akorát že Amík byl stejně jako já naladěný na cválání, protože jsme to měli SLÍBENÉ, a fakt nás netrápí nějaké hloupé výmluvy ze strany dvounožců.

    Mělo se jít cválat?

    Ano, mělo.

     A tak jsme cválali, i když zcela proti vůli těch, kteří řídili průběh práce. Pravdou je, že já jsem byl hodný kluk, protože jsem měl Ivu, což je deset kilo i s postelí, ale Amík si servítky nebral ani trochu a z romantické podvečerní vycházky na hřbitov Nikče udělal regulérní hřbitovní horor, včetně pokusů vytrhnout otěž a vzít roha. Což se sice nepodařilo, ale důležité je, že jsme dali dvounohým najevo, co si o jejich přístupu myslíme.

     Třeba se nad sebou zamyslí, konečně!

     Váš chudáček koníček

080820131778




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: