úterý 13. srpna 2013

     Já ji ale varoval!
     Služku. A to několikrát!

     Ale ne, ona je nepoučitelná. Ona prostě nedá pokoj, a že když my nemáme kde trénovat, protože do jízdárny znovu napršelo, tak že si nás odvezou odjezdit jinam, kde sjízdno je. Takže na Gelu, což se dalo čekat, a asi je to s dvounohými hodně vážné, protože si volají dopravkyni bydlící až kdesi směrem Plzeň – sever, a nás pak převážejí až do ústeckého kraje.

     A to všechno jen kvůli drezuře v rámci všestrannosti. Chápete to? Za ty prachy? Mohl jsem mít zásobu mrkve na dva roky, za tyhle promrhané peníze.

     Nicméně jestli si služka myslela, že to geniálně vymyslela, tak to tedy ani omylem, z čehož jsme ji vyvedli naprosto bravurně. Protože my s Amíkem prostě nikam trénovat jezdit nechceme a basta fidli, a když Amík při nastupování do vleku provedl oblíbený manévr „A já zdrhnu a nebudu se chtít dát chytit“, vypadalo to velmi nadějně, co se týče stornování akce. Jenomže služka je podlá mrcha, protože na nakládání místo sebe poslala Móňu, když sama nemohla být přítomna kvůli pobytu v práci. A co vám budu povídat, s Móňou veškerá legrace končí, když se rozzuří, a Amík ji vytočil do ruda, doslova a do písmene.

     Takže nakonec jsme nastoupit museli, přičemž jsem já vyfasoval spoustu pochval, protože ona jak Móňa běsnila kvůli Amíkovi, tak já jsem stál opodál vleku naprosto paralyzovaný a klepaly se mi chudinky nožičky. A neodvážil jsem se ani dýchat, protože tohle bylo fakt o život, a když pak Amík do vleku raději vběhl, ihned jsem se hrnul za ním, ryze preventivně.

     Na Gelu jsme tudíž přijeli s hodinovým zpožděním, a když nás vyložili a osedlali, slibovala Móňa Amíkovi tři Vladaře pod pěnou a že nebýt ona teď v práci, šla by s ním ihned cválat kopce.

     Takže Amík má asi černou tečkou. Nejsem si jist, jestli to byl od něho chytrý manévr, vyjednávat s dvounohými v přítomnosti Móni, ale viníka celé akce známe všichni, protože za všechno může služka. Ona moc dobře ví, že bez ní by se nakládat nemělo, ale pořád bude štěstí pokoušet, až to nakonec odnese chudáček Amíček, protože na něm si Móňa během další hodiny smlsla, a to i když na něm seděla Iva.

     Mě si vzala služka a pracovali jsme na menší jízdárně spolu s Amálkou, což bylo fajn, protože tam nikdo z prostředku neřval. Služka se pokoušela se mnou nacvičit drezurní úlohu do stavu „aby to vypadalo, že se aspoň snažím, když už nic víc“, až to Vladimír nevydržel a z Amálky sesedl, jakože si mě zkusí vzít. Tak jako já nic proti Vladimírům nemám, notabene když jezdívali na mém dědovi a dodnes na jeho adresu skládají pochvaly (skokan jsem prý po něm), jenomže on po mně chtěl moc věcí najednou a já nevěděl, co dřív. Služka se mi samozřejmě debilně smála, když jsme s Vladimírem hledali společný směr a pokoušeli jsme se navzájem domluvit, a nakonec jsme se jakž takž shodli a služce jsem předvedl, že umím krásně stranové práce, byť jsem vlastně nechtěl.

130820131797

     Ale jako snižovat krk jen tak někomu nebudu, to je doufám jasné, a stejně tak doufám, že si rady udělené Vladimírem služka nikam nezapíše a co nejrychleji je zapomene, protože tohle jako fakt ne. Já se dřít nehodlám, notabene na blbé jízdárně!

     A pak už jsme museli jet zpátky domů, a že prý ve čtvrtek znovu. Co jsme komu udělali?

     Váš chudáček koníček

130820131798




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: