pátek 30. srpna 2013

     Zbytek měsíce srpna jsme strávili jak jinak než v enormním stresu.

     Takže vlastně nic překvapivého ani šokujícího ani jinak vybočujícího z normálu: dvounozí na nás páchali delikty různého charakteru, a to pod záminkou „chystáme se na závody“.

     Největší zapálení pochopení pro diktaturu „chystáme se na závody“ projevil samozřejmě borec Amík, a to modelem „mám oteklou nohu“.

     Zde si prosím všimněte zásadního rozdílu mezi „mám oteklou nohu“ a „kulhám, protože mám oteklou nohu“. Amík totiž nekulhal, a to tak že ani trošku. Amík to totiž naprosto precizně naplánoval! Po rosnickém military a následném nazítří vyklusání jsme si dva dny váleli šunky, abychom si odpočinuli (byť všichni moc dobře víme, že odpočinout si potřebovali hlavně dvounozí), a protože i jízdárna ráda pojídá vtipnou kaši, nahodila stav „jsem plně sjízdná“ právě až po military. Což je naprosto logické, protože kdy jindy je sjízdná jízdárna nejvíc potřebná, než před militarní zkouškou v drezuře?

     Ale zpět k Amíkově oteklé noze. Protože kdy jindy vyrukovat s oteklou nohou, než když Iva bez varování odjede na víkend pryč, aniž by zajistila aspoň zásoby vody, když už zmizí ve dny, kdy je služka v práci od rána do večera - aby po příjezdu z práce ještě musela pospíchat za námi? Neexistuje lepší načasování!

     Navíc jeho noha byla oteklá fakt divně, protože to nevypadalo ani jako naběhlá šlacha, ani jako cokoliv, s čím má služka zkušenosti. Fotky otoku byly rozeslány na všechny světové strany, protože volat veterináře v pátek večer kvůli nekulhajícímu případu není úplně košer, že prý veterináři jsou také jen lidé (o čemž bych si dovolil lehce pochybovat, páč většina z nich jsou registrovaní trapiči) a po třech dnech se ukázalo, že nejblíže skutečnosti byla analýza „asi ho něco štíplo“. To něco ho totiž poštípalo i na zádech, což se provalilo až během sedlání, kdy vylezlo žihadlo u kohoutku, a služka by měla být ráda, že jsem do toho hnízda nešlápnul já, protože já bych zcela jistě umřel!

     Nicméně Amík se velmi šikovně vyhnul práci a dokonce měl zaděláno i na absenci závodů, což se mi tedy ale vůbec nelíbilo, protože jenom ta představa, že bych tam musel sám, mě děsila k smrti.

     A jestli si služka myslela, že epizodou s Amíkovým otokem napínavá část měsíce srpna končí, tak se šeredně spletla. Přesně týden před nejočekávanějšími závody, které se měly konat na trávě a na které se služka tudíž naprosto nejvíc masochisticky těšila, počalo pršet, a to tak že fakt hodně. Pršelo, pršelo, pršelo... A jestli si služka myslela, že si před závody ještě zaskáčeme, tak asi nezaskáčeme. Jo plavat, kdyby se jí v prostorách jízdárny chtělo, to klidně, ale skákat ani v nejdivočejších představách.

     A dobře jí tak, neměla se těšit.

     Váš chudáček koníček

P1490606




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: