neděle 1. září 2013

P1590259

     Služčin příchod brzy ráno mě potěšil, a ne, že ne.

     Protože v areálu už se čile krmilo a mě s Amíkem si tam nikdo nevšímal, přestože jsme vyvíjeli hladové pohledy plné utrpení, naprosto totožné s ostatními koníky.

     Služku příchod tolik nepotěšil, protože když mě uviděla, regulérně se zděsila, a to asi kvůli mému břichu. A rovněž množství slámy, kterou mi včera bohatě podestlala, protože právě tento poměr se situací přímo úměrně souvisí, a na její otázku, jestli jsem normální, když jsem se v seně povrtal a slámy jsem sežral snad dvacet kilo, jsem odpověděl pohledem „a co jsem asi tak tady zavřený v malém prostoru měl celou dlouhou noc dělat?“

     Zjištěním, že vypadám jako březí kobyla v třetím trimestru, však služčino šťastné ráno zdaleka nekončilo. Protože ona evidentně byla jedna jediná, která včera nepostřehla opakované hlášení, že nedělní závody se posouvají o hodinu a že první start tudíž proběhne až v deset nula nula, což jí přišla opatrně oznámit jedna z pořadatelek, až když se služka počala soukat do bílých rajtek.
     Služčin výraz naprostého “nadšení” z této novinky bych si přál mít vytesaný na stěně boxu, abych se na něj mohl co nejčastěji dívat, a protože bylo sotva osm a ona už měla vše hotové, vytáhla mě i Amíka z boxů a šli jsme dozadu. Amík měl za úkol se popásat a já popocházet, abych zvýšil pravděpodobnost, že se mi to břicho aspoň trošku vstřebá, ale co si budeme povídat, břicho bylo poctivě nacpané a stejně tak poctivě drželo svůj tvar, takže když mě pak chtěla osedlat, jakože už doopravdy, měla s tím služka malinkatej problém. A rozhodně to nebylo proto, že jsem se ji pokusil sežrat během dotahování, ono totiž jaksi nebylo kam dotahovat, přestože normálně bývám zapnutý na třetí díru.

     Nemluvě o faktu, že když jsem po ní skoro až úspěšně chňapl, sprostě mi útok oplatila, akorát že ne rukou jako obvykle, nýbrž hřbílkem, a nemusím doufám dodávat, jak hluboce se mě tato záležitost dotkla!

     Koneckonců stačí se podívat na důkazní foto.

010920131934

     Opracovat jsme stejně jako včera šli na trávu, tedy na kolbiště, na kterém měly původně probíhat soutěže. Nikde nikdo, povrch naprosto ideální, služka si pomalu rochnila blahem, tedy až na můj rozvážný přístup k práci, protože s mým pupkem jsem si jakýkoliv drsnější pohyb rozmyslel. Což jsem dal najevo během skákání, protože oxer na oprácku jsem na mikročástice rozložil já, neboť jsem pozapomněl zkorigovat i zadní část chudáčka koníčka, a jelikož tam opravdu vůbec nikdo nebyl, musela právě služka seskočit a překážku, včetně těch trapných bezpečnostních háků, si sestavit sama.

     Ale skákal jsem poctivě, v parkuru, to zase jo. Nahodit turbo mi dnes nešlo, koneckonců služka s tím asi tak trochu počítala, protože mi hodně povolila sedlo a nehonila mě, ale snažil jsem se a kurz jsem šel celý čistě, včetně rozeskakování. A vůbec nevadilo, že nejpomaleji ze všech čistých jízd, že prý v téhle podobě naprosto stačí a že večer nejspíš porodím (balík slámy, jak vtipně dodala služčina kamarádka).

     Nicméně jako obrana proti závodům to vůbec není špatný nápad. I když něco mi říká, že mi služka takhle poctivě už nikdy nenastele. A služka by měla být ráda, že jsem bidla neposhazoval břichem, po parkuru jsem prděl jedna radost.

     A tak ze závodů odjížděl spokojený jen Frost, protože opět vyhrál pivo.
     Nenápadně připomínám, že díky mně!

     Váš chudáček koníček

1187281_10200602693086649_1806029415_n




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: