pondělí 2. září až pondělí 30. září 2013

     Nesnáším září.
     Září je totiž pěkně nechutný měsíc.
     V karlovarském kraji se závody zásadně napěchují do jednoho měsíce a tím je právě září.

     A kdo tím trpí?

     Vlastně bychom měli být rádi, že služka logisticky selhala, protože ona po zářijovém Poháru KV kraje chtěla hned poté do Trnové! Z čehož naštěstí pro nás sešlo, ale z čeho již nesešlo, bylo skákání na jízdárně, byť pořád ještě promáčené, protože nějaký dobrák (jmenovitě bych tímto rád žaloval na služčinu manželku) služce poradil, že když není kde trénovat vyšší skákání, tak ať se skáče alespoň přes křížky, kvůli svalům a kloubům, aby skokové prodlevy v organismu chudáčků koníčků nedělaly paseku. Takže kdykoliv jsme se vraceli kolem jízdárny, museli jsme v nejsušším místě několikrát hopnout přes křížek a byl to příšerný vopruz, protože jsme pokaždé byli nadrženi na „domů a večeře“.

P1490817

     Kromě toho na mě služka poštvala fyzioterapeutku, aby mi zkontrolovala, jestli se zpátky nekřivím v zádech a aby mě namasírovala. Kontrola zad dopadla skvěle, fyzioterapeutka nenašla nic negativního, a tak služka slízla důtku za můj krk plus varování, že mě nesmí lámat doleva, jakože natvrdo! Tak jsem náramně zvědavý, jak to služka vymyslí v praxi, protože trenérka vždycky velela „nenechávej ho cválat s krkem ven!“ a jako vůbec bych se nezlobil, kdyby někdo znalý věci konečně usoudil, že jsem vhodný již jen jako nonstop žrací jednotka na pastvině.

     Bohužel toto naprosto konstruktivní řešení nikoho nenapadlo a tak jsme třetí zářijový víkend museli na závody do Stružné, jak jinak než po megalomanském přívalovém dešti, který vytopil nejen nás, ale kolbiště ve Stružné. Takže služka se setsakramentsky snažila mě přihlásit co nejrychleji, aby zvýšila mou šanci startovat mezi prvními - abych se svými šmatlavými chudinkami nožičkami nemusel skákat v oračce. Výsledek jejího snažení ji nemálo vyrazil dech. Ano, byl jsem zapsaný v začátku startovní listiny, ale ve zcela jiných soutěžích, což se parádně doplňovalo se skutečností, že dopravkyně nemohla najít techničák a na závody jsme tudíž přijeli s hodiným zpožděním.

P1590355

     Zvláštní je, že čím později na závody dvounozí dorazí, tím rychleji jsou připraveni. Iva měla plných sedm minut na osedlání a dalších dvanáct na opracování, protože služce se podařilo na věži rozhodčích její start posunout až na chvost startovního pole, ale ve vyřešení zbylých komplikací služka naprosto selhala. Sice mě zapsali do mých dvou soutěží, ale v druhém případě až na úplný konec startky, takže jestli služka doufala, že nebudu muset skákat v rozoraném loužovitém písku, tak přesně v tom jsem skákal a navíc bez úpravy povrchu mezi oběma soutěžemi.

     Inu, štěstí přeje připraveným.

     Iva s Amíkem si vyskákali dvě mašle, což vzhledem k chaotickému příjezdu působilo jako balzám na duši a já jsem hned v první soutěži čile ukopnul bidlo, krátce poté, co jsem usoudil, že turbo by nemuselo být tak úplně od věci.

IMG_4957

     Služka vzala můj bidlovitý žert s úsměvem, ale i ji humor přešel a to v další soutěži, kterou stavitel pojal coby levotočivou apokalypsu a komisaři coby „už bude přestávka, konečně“. Staviteli služka ty nesmyslné vzdálenosti v distancích odpustila, ale komisařům jejich omylové zazvonění už tolik ne. Služka totiž v touze aspoň jednu Stružnou letos absolvovat odmítla jít marodit, se svým natrženým zádovým svalem, a i závody hodlala ustát za vydatné pomoci brufenové kúry. A podle toho vypadal i její styl, kdy se v sedle držela spíš silou vůle, a poté, co jsem přeskočení posledního oxeru základního kola přehodnotil, protože prokazatelně žral Finy, bojovala vnitřně sama se sebou.

     Dokončit či nedokončit?

P1590407

     Jenomže sbor rozhodčích se seknul a omylem zazvonil, což ve služce vyvolalo pochybnosti, jestli jsme třeba neskočili něco, co jsme vlastně skákat neměli, a tak se mnou zmateně zamířila k východu, zatímco na věži probíhala diskuze na téma, že zazvonit tedy jako opravdu neměli, a než se dohodli a vyslali služku soutěž dokončit, uplynulo moře času (video ZDE).

IMG_5096

     A s mořem času naskákalo i plno trestných bodů, což vzhledem k oblastnímu bodování rozhodně nebylo fér, a tak zatímco Iva odjížděla ze Stružné plna nadšení a elánu, služce zbyly pouze nadávky. A že prý se vrátí a spolu s ní přijde i zákon!

     Za sebe doufám, že toho nebudu přítomen.

     Fiasko ve Stružné však služce nestačilo, protože o týden později svůj osobní masochismus pozvedla o další level. Rozhodla se, že do Staré Role pojedeme, i když ona musí do práce. A neodradila ji ani další série přívalových dešťů, která zdecimovala nejen naši už tak vyplavenou jízdárnu, ale i obě venkovní kolbiště ve Staré Roli. A tak když si služka odskočila z práce, aby ve stavu „víc sedřít se snad už ani nejde“ mohla spáchat další fyzické harakiri, nedokázala při pohledu na povrch najít vhodná slova. A to ani vulgární, protože tohle naprosto překonalo veškeré její dosavadní zážitky, a že prý to aspoň zkusíme.

     Zkusili jsme. Tedy ne, že bych kdovíjak nadšeně cválal břečkou, která na mě stříká, protože já bytostně nesnáším, když na mě cokoliv stříká, ale snažil jsem se, byť jsem neutíkal naplno. A to se mi stalo osudným, protože Frost ještě před startem naší po dlouhé době s Amíkem společné soutěže vyhlásil bitvu o poslední mrkev, a přesně tu jsem já o asi dvě setiny vteřiny prohrál. A to není fér!

P1590450

     Stejně jako Amík jsem měl jít i já dvě soutěže, ale z té druhé mě služka bez výčitek svědomí odhlásila, že prý nemá smysl, abych se v těch loužích trápil, že jedno kolo bohatě stačilo. Amíkovi se pro změnu nevyvedla ta první, i když v ní víc než jeho notorická chuť utíkat na plné kule figuroval Ivin časový rozvrh, protože Iva na rozdíl od služky byla na místě činu od samého rána a nijak ji netrápilo, že se blíží její první soutěž. A tak do ní nastupovala z pozice „nestihla jsem opracovat, protože jsem zjistila, že startuji třetí, nikoliv osmá“, a když se po vjezdu do parkuru ptala diváků, jak je rozeskakování, bylo předem jasné, že tohle asi nedopadne.

     A nedopadlo, protože než se domohla nápovědy, obkroužila hledanou šestku dvakrát, načež služka prohlásila, že tohle je asi nakažlivé a že by vůbec nebylo od věci vůči veškerým parkurovým šestkám povinně očkovat.

     Tak jsme si každý odvezli jednu mašli a hurá s Ivou domů, zatímco služka musela zpátky do práce, fyzicky se dorazit. A co jsem tak zaslechl, tak po téhle již opakující se zkušenosti s počasím služka odmítá v sezóně pokračovat, což je absolutně nejlepší zpráva tohoto roku!

     Váš chudáček koníček

P1590454




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: