pátek 1. listopadu až sobota 30. listopadu 2013

     Jako kdyby toho stěhování letos nebylo málo.

     K mému bílému zklamání jsem u Klárky letos v zimě zůstat nemohl, protože místa v její stáji byla již rezervovaná, a tak jsem na konci října šupajdil k Hance. Šlo o naprosto nejvíc ohavnou akci, kdy mě bez varování odloučili od mé nejmilejší Belly a strčili mi pod nos Amíka, kterého jsem předtím dva týdny neviděl, což ve mně naprosto logicky vyvolalo naprosto rozporuplné emoce.

     Prostě jsem nevěděl, no!

     Nevěděl jsem, jestli volat a chtít k sobě Bellu, nebo se držet Amíka, který mě od Belly naopak odváděl pryč. Bylo toho na mě moc a nedokázal jsem nejnovější emoce v klidu zpracovávat. A když už tedy bylo nad slunce jasné, že mám jít s Amíkem a došli jsme k Hance, tak mi pro změnu sebrali Amíka a nechali mě tam napospas osudu!

     Řvali jsme na sebe asi kilometr, já a Amík. Nedivte se nám, protože jemu jsem chyběl předtím, a mě začal chybět, když mi odešel od Hanky. Řvali jsme a na mě pro změnu reagoval Sam, který mě skoro rok neviděl a kterému do stáda přibyla nová kobylka, takže na mě musel dělat ramena už jen z principu, a Hanka si to tam s námi celkem užívala (jak říkává služka „k vraždě chybělo fakt málo“).

P1500127

     Abyste byli v obraze: nějaký „dobrák“ Samově stádu přes plot nasypal dobroty, což je přesně to, co se dělat nemá, protože obézní žrout Sam do sebe natlačil, co se dalo, a poté onemocněl. Schvácení kopyt je regulérní průser, který Samovi zajistil nejen podkovy, ale i regulovaný pohyb a ještě víc regulovaný příjem potravy, a protože má Sam od veterináře přísně zakázáno se hašteřit a stavět se na zadní, dostali jsme každý svou ohrádku. A že budeme odděleni tak dlouho, dokud Samovi nepoporoste kopytní kost a že pak se uvidí.

P1500134

     Stázka, nejnovější Samova kobylka, se do mě naprosto pochopitelně zbláznila a není divu, že se rychle naučila přesunovat v čase a prostoru, aby více byla u mě než u Sama, což se Samovi zrovna nelíbilo. A tak s námi Hanka mívala veselo, za oběť padla spousta ohradníkových tyček a párkrát jsme se sloučili do neplánovaně jedné skupiny, asi aby Hanka byla šedivá ještě před dosažením pětatřicítky. Vše jsme zakončili naprosto bravurní akcí, po které zešedivěla i služka, a tu si dovolím popsat podrobněji.

     Prostě jsme zdrhli.

skupina

     Jakože úplně pryč. Hanka přijela v poledne z práce a zjistila, že nikde nejsme, jakože ani jedna skupina, a po ohledání okolí se dopátrala akorát informace, že dopoledne se skupina A (což je Samův harém) popásala u kravína a že o skupině B (já, buď sám nebo se Stázkou) nikdo neví lautr nic. Paní sice Hance telefonovala, že skupina A je mimo ohradu, ale co čert nechtěl, Hance zrovna stávkoval mobil, a když v rámci večerního pátrání dorazila i služka, stále jsme nebyli nalezeni.

     Mezitím padla tma a že pokračování ráno.

     Myslím, že tohle je přesně ta situace, kdy služkám a jím podobným dochází, že vlastně mají toho svého chudáčka koníčka RÁDY (!) a kdy jim je naprosto ukradené, jestli a jak se bude závodit či další hovadiny, kterými znepříjemňují naše společné spolubytí. Tohle je přesně ta situace, kdy jsou ochotny vás zlíbat, klidně i veřejně! Tedy pokud se necháte najít.

     Služčina verze o směru přesunu se nakonec ukázala být tou správnou, akorát že jsme se lehce minuli, protože když ona autem brázdila okolí Hraďáku, my jsme teprve byli na cestě tam. Služka správně odhadla, že byť skupině nevelím, nenápadně, avšak cíleně ji povedu za Amíkem, asi aby bitka u plotu byla ještě víc veselá a hravá, akorát že Sára se mi zasekla a jít se mnou dolů do hvozdu odmítla. A přesně tam nás hned ráno objevila Hanka, která služčinu analýzu hodlala ověřit v praxi, a cítil jsem se jako nejvíc největší chudáček koníček na světě, když jsem nepřestával naznačovat, že bychom tedy mohli jít dolů za Amíkem, zatímco Sára a Sam na mě zvysoka kašlali a ihned zamířili k Hance.

     Svět není spravedlivý. Přitom já bych tolik chtěl mít je všechny pohromadě, ideálně ještě s Bellou.

     Od stáda jsem se však odtrhnout nedokázal, takže za Amíkem nakonec nešel nikdo. Počkali jsme s Hankou, než přifuní služka s Kibickou, a poté proběhl návrat, kdy služka vedla Sama se Sárou, Stázka cupitala coby samostatná jednotka a Kibicka seděla na mně. Byla to docela srandovní cesta, protože mně se chtělo utíkat a Sáře služku vláčet za sebou v poli hubou napřed, ale to nám lehce komplikoval Sam, kterého naopak nemocné nožičky bolely a skupinu zdržoval. Ale domů jsme došli, nečekaně rychle. Dokonce si nás na silnici fotili, jako atrakci.

P1500132

     Každopádně po téhle akci jsme měli utrum, co se týče přesunů v čase a prostoru, protože Hanka už nic náhodě neponechala a výběhy situovala tak, abychom se nemohli navzájem navštěvovat a aby nic nemohlo zvenku navštěvovat nás.

     Ale co hlavně: služku jsem viděl, jen když přijela Hance s něčím pomoci, takže žádné sedlo ani nic podobného. Tak aspoň že tak.

     Váš chudáček koníček

P1500129




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: