středa 1. ledna až pátek 31. ledna 2014

030120142538     

     Nový rok jsem strávil hezky, se Skipem a Jackem, mými nynějšími parťáky. A také s Ondrou, který dočasně zastává funkci mé služky a který přišel zkontrolovat, jestli mi novoroční ohňostroje nevytloukly mozek z hlavy.

     Určitě ho navedla blbka služka.
     Copak mně někdy dělaly dělbuchy problém?

     Nicméně podoba letošní zimy je naprosto skvostná, protože jestli v lednu mrzlo týden, tak to bylo hodně. Sníh padá jen sporadicky a místo kvílení severáku se ohříváme na sluníčku a posloucháme pípající ptáčky, protože v půli měsíce se do toho sýkorky pořádně obuly a že letos prostě jaro bude, ne jako vloni. Nejvtipnější ale je, že vloni touhle dobou se služka několikrát pokoušela začít systematicky trénovat, což vinou totálních výkyvů počasí a mrazů trvajících až do dubna nemělo absolutně žádný smysl. Letos míru její frustrace naopak navyšuje přesně to počasí, po kterém prahla vloni! Jezdit by se dalo naprosto krásně i bez podkov, protože Ondra má kromě kruhovky i jízdárničku, ale celá ta paráda má malý zádrhel a tou je skutečnost, že moje nové bydliště se nalézá zcela mimo teritorium mé drahé a ctěné služky.

     A to je vám taková paráda... Žádná hrozba práce. Žádná hrozba, že přijede víckrát než jednou měsíčně a bude mě otravovat. Žádné kontroly, jestli mé vyjednávací metody nepřekročily přijatelné meze. Prostě ráj!

     A co je úplně nejvíc perfektní, je skutečnost, že nemusím nosit deky. Přehodnotil jsem totiž svůj postoj k přístřeškům, neboť do toho Hančina se mi moc nechtělo a služka mi tam dávala lekce „učíme se chodit dovnitř a ven, aniž by to bílého koníka sežralo“, což ve mně naopak ještě víc podmiňovalo nutkání tam o to spíš nechodit a nechat na sebe pršet a sněžit. U Ondry mě k návštěvě přístřešku nepřímo donutil Jack, který naší skupině velí a který je zásadním odpůrcem čehokoliv, co z nebe padá do kožichu, takže jakmile prší, odvádí nás pod střechu všechny bez rozdílu věku, barvy a pohlaví. A poté, co si služka ověřila, že fakt dovnitř chodím, mě dekování definitivně zprostila a to byl skutečný důvod k oslavě. No nádhera!

1102 04 20142746

     Oba kluci na mě jsou hodní. Jack zastává funkci našeho společného fotra a se Skipem se dá výborně řádit, jakože ocas nahoru a tryskem tam a zase zpátky. Další zábavou, která mi vinou deky vždycky byla upírána, je obalování sebe samotného blátem a přesně tohohle se nyní nemohu nabažit. U Ondry je totiž právě takové to fantastické jílové podloží, které když na vás zaschne, tak na něj můžete zaklepat a říkat u toho „haló, je tam někdo?“ a to mě baví.

     To mě baví ze všeho nejvíc, takže už se mi neříká bílej koník, nýbrž růžovej, a služka mi obden vyhrožuje, že příští ouftif, který si na mě pořídí, bude „Hello, Kitty!“ kolekce.

030120142516

     Pravdou je, že během víkendů u nás bývá rušno, protože Ondra je společenský typ a nejednou mě přihraje hejnu capartů, kteří si se mnou zkoušeli vyřídit účty za pomoci hřbílka a kartáče. Párkrát jsem zkusil na ně vyrukovat výrazem „jsem růžový Kraken a žeru malé děti“, ale po naučné lekci s Ondrou jsem to přehodnotil.

     Přece jen pocit, že ihned po vypuštění zpátky na pastvinu se můžete v blátě blaženě zválet znovu, je k nezaplacení!

     A já si tuhle parodii zimy neskutečně užívám.

     Váš chudáček koníček

030120142506




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: