sobota 1. března až pondělí 31. března 2014

     010320140000

     Asi mám po hehe.
     A přitom to vypadalo tak nadějně!

     Mno, další návštěva, se udála. Brzy začnu trpět novými druhy komplexů, protože co návštěva, to perla.

     Abyste byli v obraze, dovolím si hrubý popis.

     V rámci první (lednové) mi její milost služka přivezla odčervovací pastu. Což opravdu není typ konzumace, o kterou bych vyloženě stál, navíc služka disponuje všemi těmi otravnými chvaty, kterými mi znemožňuje ten humus vyplivnout nebo ho aspoň vyslintat. Nemluvě o faktu, jak kruté bývá zjištění, že jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá, i když v případě mé služky bych se neváhal ohánět úslovím „já na ni chlebem a ona do mě šutrem“.

     V rámci návštěvy druhé, což byla únorová, mi její milost služka přivezla očkování, takže místo ošatkou mrkve a suchého pečiva mě uvítala injekcí. A tak není divu, že jsem do dalšího měsíce vstupoval s lehkými obavami, aneb polemiky na téma „co mě tentokrát čeká a nemine“.

     A jak to dopadlo?

     V rámci třetí návštěvy nepřijela vůbec, protože služka s Kibickou zabloudily hned v třetí vesnici, a co považuji za absolutní zvrhlost, je fakt, že tentokrát mi fakticky vezly mrkev. Kterou nakonec sežral Mazánek v Hálově a že prý si to mám vyřídit s orgánem, který zajišťoval dopravní značení v obci Očihov, protože přesně ta posádku služčina auta svedla do naprosto jiného směru a sežrala palivo určené návštěvě mé maličkosti!

     Naprosto logicky mi ze situace vyplynulo, že proběhne návštěva čtvrtá, jakože opravná verze trojky, tedy s mrkví, pečivem a počtem vakcin a odčervovadel nula, aby úděl a existence chudáčka koníčka byla konečně naplněna. Což o to, polovina posádky se skutečně dostavila, ne že ne. Akorát ještě kdyby spolu s Kibickou nepřijelo i sedlo, uzdečka a takové ty ostatní divné fuj věci. Nejdříve se mě Kibic pokusila zabít kartáčem a hřbílkem (další z naivních důvěřivců, že to ze mě dostane pryč), a když se mě jala sedlat a prohlásila cosi ve smyslu, že bych měl to trapné břicho vyfouknout a přestat předstírat, že jsem březí muchomůrka růžovka, pochopil jsem, že je zle. Že to myslí naprosto vážně, s ježděním!

     A to jsem zdaleka nepomyslel na ještě horší alternativu, a to že se stěhuji od kluků. Protože všechno působilo naprosto banálně, neboť s Kibickou dorazil i Ondra a i on si začal chystat Skipa. Faktem je, že jezdci většinou nevyrážejí na vycházku ověšeni vodítkem, ohlávkou a s průkazem původu za výstřihem, ale vlažné pohodové tempo žádnou zradu nenaznačovalo, a když jsme se na jedné z luk potkali se Štěpánkou a Béruš, tak se začal skutečně lámat chleba. Protože já musel jít s Béruš, nikoliv zpátky se Skipem, a co si budeme povídat, Béruš se jako můj kamarád už dávno netváří.

     A že od dnes bydlím u služky v práci. A nikdo nebral v potaz mé hlasité upozorňování, že jako návštěva dobrá, ale že už bych radši šel zpátky, za mými kluky. Nehledě na fakt, že Kibicka naprosto selhala, protože se dopustila nechutného násilí na mé tělesné schránce a to v souvislosti s mycím boxem, což je přesně to místo, které ze srdce a naprosto právem nenávidím!

     Co jim sakra vadí na mé růžové barvě?

     Váš chudáček koníček

muchomůrka růžovka




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: