čtvrtek 3. dubna 2014

     Ráno krmila služka.

     Přišla za mnou a místo, aby mě pustila do mého kýble, mi ukazovala puchýř na vnitřní straně prstu. Měla u toho poměrně sáhodlouhý výklad, zatímco já visel pohledem na kýblu, protože široko daleko v okruhu sta kilometrů všichni už ŽRALI a já furt nic.

     Nezajímá mě její puchýř.

     A už vůbec mě nezajímají všechny ty její směšné konspirační teorie, že za to můžu já. Nebo snad jsem se jí já doprošoval, aby na mně jezdila? Žebral jsem já snad, že trvám na chození na přilnutí?

     Nikoliv.

     Nejstrašnější ale je, že ona místo aby si z toho vzala patřičné ponaučení, hodlá tu samou chybu spáchat znovu, protože odpoledne ona a sedlo znovu přišli. A navíc naprosto jiné sedlo, že prý v drezurním se pevněji usadí, aby to jakože vypadalo spořádaně a aby měla lepší základ, kdybych jí zase vytrhával otěž z ruky.

     Jako jak vytrhával? Já? Co je tohle za sprostou pomluvu? Z mé strany jde pouze a jen o upevnění mého vlastního prostoru, protože hlava a krk jsou od narození moje a já si je budu chtít mít tam, kde je já chci mít. Se svým obdivem ke stylu jelení zvěře jsem se nikdy netajil, takže mi opravdu hlava nebere, proč najednou takové rapidní změny. Doteď režim „jelene, jelene, oči máš zelené“ fungoval ve všech chodech a rád bych v něm setrval až do důchodu.

     Na mé potřeby se však ohledy neberou, na což jsem zvyklý, i když tu zradu s napáječkou služce nikdy neodpustím. Ono totiž jak je teď fakt slunečno a teplo, tak žízeň mám, a ne že ne, a už se mi nechtělo před sedláním netrpělivě čekat u napáječky, až se někdo z dvounohých milostivě uráčí přijít udělat CVAK na ventilu, aby tekla voda, a zmáčkl jsem si ho sám. Faktem je, že mě u toho nic nesežralo, ale že bych z tohoto způsobu napájení hořel nadšením, to fakt ne, byly to nervy jak při finále Finska s Ruskem na MS v hokeji a byl jsem připraven v případě jakékoliv nekalosti odskočit a schovat se ve žlabu v protilehlém rohu!

     A ještě na mě Monika žalovala, jakože služce. Že prý konečně piju z napáječky, hurá a tak, což je naprosto špatně, protože služka už byla hodně nahlodaná s přijetím napáječky mezi mé nepřátele a že holt navždy budu pít výhradně a jen z kýble.

     Což tedy asi nebudu, když mě Monika naprášila. Prostě všechno špatně!

     Váš chudáček koníček

WP_20140407_009




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: