pondělí 7. dubna 2014

     Mel to dneska zkusil a jako docela hustě.

     Samozřejmě jsem si plně vědom skutečnosti, že Melův útok nebyl tak úplně směrovaný na služku. Služky si ani nevšimnul, když po práci přišla k nám na pastvinu, ale když pak zamířila za mnou, tak teprve vzal situaci do vlastní režie. Svým způsobem ho chápu, protože riziko, že služka má u sebe něco dobrého a dostanu to pouze a jen já, bylo už samo o sobě značné.

     Že moje služka je ve skutečnosti příkladné držgrešle, které by nikdy nic dobrého na zub vlastnímu chudáčkovi koníčkovi nedoneslo, je věc jiná, ale to Mel nemohl tušit. Mel pouze viděl, že služka pospíchá ke mně a já jí jdu naproti, což v něm notně zahlodalo a vyrazil si sjednat ve stádě pořádek, jakože služka u něho a já minimálně dva kilometry od nich.

     Já cválajícího Mela samozřejmě uviděl včas a stejně tak jsem se pokusil včas služce utéct, ale ona mě udržela a stihla mi vynadat, než zjistila, že má pár cvalových za sebou zuřivě působícího Mela, připraveného přejít nejkratší trasou ke mně, tedy přes ni. Zachovala se vcelku statečně, protože mezi námi zůstala a zkusila takový ten směšný protiútok, který ale platí možná tak na Amíka, nikoliv však na ledoborec typu Mel Gibson. Pravdou je, že si Mel dráhu v poslední vteřině rozmyslel a místo skrz služku oběhl, ale ani to nic neměnilo na skutečnosti, že jsem musel vzít roha. Od služky bylo milé, že se mě pokusila bránit svým tělem, ale nechat se kvůli tomu převálcovat, to asi fakt ne.

     A tak jsem utíkal.

     Utíkal jsem, šlapal jsem si na vodítko, a utíkal jsem velmi, velmi, velmi daleko, až na úplný konec pastviny, aby služka měla ještě větší radost. Mel mezitím zpomalil a klusal naproti služce, s výrazem „to jsem ale pašák, co? Jsem ho zahnal, vetřelce!“ a na služce bylo pár vteřin vidět, jak hodně usilovně přemýšlí, jestli se na něm má dopustit násilí, ale nakonec ho pouze navlékla do ohlávky a přivázala k ohradě.

     A vábila mě, abych šel s ní, ale to jsem se fakt bál, protože Mel mi hrozil i na dálku, a když jsem k ní přece jen nakonec přikráčel, tak jsem odmítl přiblížit se ke vchodu, protože tam podupával Mel.

     A tak služka musela jít napřed, uvázat Mela jinam, a pak teprve že ano, že projdu, a když se Mel pokusil i s tou ohradou utéct a jít po mně, odskočil jsem a služka to měla fakt na milimetry, udržet mě.

     A tak jsme nakonec vynadáno dostali oba a to není fér!

     A že prý na jednoho z nás čeká lekce „stojíme v klidu, když jsme uvázaní“, tak doufám, že to nebylo mířené na mě.

     Jízdárna mě neminula, na služku můj předešlý stresu plný faktor způsobený Melem nezapůsobil. A co ještě hůř, služka mi odmítla akceptovat i právoplatné reakce způsobené děním v hale, kde zrovna probíhal výcvik „chrastítko chrastí a všichni musí utíkat a zvedat nohy“. Protože třeba zrovna já bych odskočil a utíkal ihned a možná bych i ty nožičky zvedal, jenomže co čert nechtěl, já musel být ten, který smí pouze pomalu anebo ještě pomaleji a to je vopruz.

     Mám fakt těžký život.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: