čtvrtek 10. dubna 2014

     Stádoví kolegové jasně stojí při mně.

     Pokud mě zrovna nebijí, tak mi fandí a napomáhají se služkou regulérně vydrbat, když už ne materiálně, tak alespoň časově.

     Třeba dneska kolegiálně drželi basu, když po nich služka chtěla, aby šli domů, jakože už navečer. Nešli! Jistě chápali, že čím více ji zdrží, tím dříve padne tma, čímž zkrátí mně práci pod sedlem. A to se počítá!

     A počínali si velmi statečně, zvláštní poděkování patří všem čtyřem dospělým tankům, za obětavé zdržování mé služky, protože hlavně díky jim jsem měl trápení pod sedlem zkrácené o plnou čtvrthodinu a domů služka jela až ve čtvrt devět večer.

     Děkuji pěkně!

     Přece jenom každá minuta se počítá a v případě minut strávených pod sedlem to platí dvojnásobně. Navíc si služka umanula, že už zkusíme sem tam zaklusat, jakože třeba jen pár metrů na dlouhých stěnách, a zjištění, že i tohle se má odehrávat na přilnutí a se snižováním krku, mě tedy zrovna nepotěšilo.

     Kam na ty příšerné nápady blbka chodí?

     Měla by s okamžitou platností během práce ve stáji přestat se šmírováním Ládi a Moniky na jízdárně, protože to na ni viditelně nemá dobrý vliv!

     Notabene když to odnáším já, chudáček koníček. A to jsem měl připravenou výbornou fintu, kdy jsem se po osedlání postavil čelem do kouta a předstíral jsem, že tam nejsem. Provedl jsem to perfekcionisticky, ale služka mou léčku prokoukla a na jízdárnu jsem musel.

WP_20140410_001

     Musím vyrukovat s nějakým bebíčkem, protože takhle to opravdu dál nejde. Metoda „hodina klidové a uvolňovací práce denně“ je v praxi mnohem odpudivější než třikrát týdně práce namáhavějšího rázu.

     Prostě mám těžký život.

     Váš chudáček koníček

WP_20140410_004




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: