Chyba v Matrixu.
Tedy v případě služky, protože pokaždé, když si pro mě přijde a má v plánu jít mě týrat pod sedlem, nepřestává zdůrazňovat, že má furt ještě bolavé to žebro. Jako kdybych já za to mohl! A přitom řešení této ošemetné situace je tak jednoduché... Bohatě by stačilo přestat jezdit, přece, a měli bychom svatý klid oba dva.
Ale ona ne. Ona dodělá práci ve stáji, a když má hotovo a mohla by sednout do bílé krávy a hurá směr domov, tak ona místo toho skočí po mně a už to na mě hrne. Do stáje, odrbat základní bláto, osedlat, nauzdit a šup na jízdárnu. Dneska si dokonce s sebou vzala tušírku, čúza, že prý zkusíme delší cvalové pasáže a abych u nich nevypadával zádí, v kruhu.
Jenomže to by musela delší cválání zvládnout! A ne, že potřebuje padesát různorodých pokusů k tomu, aby se ujistila, že s tím žebrem to fakt nejde. Že s tím může cválat maximálně v lehkém sedu, což není úplně to, co zrovna teď potřebujeme procvičovat, a co naprosto nemělo chybu, byl silný vítr, který tušírku sfoukl z hrazení jízdárny a služka po ní tudíž nemohla sáhnout.
Alespoň jedna světlá chvilka těžkého dne!
Tak doufám, že ji žebro nepřestane bolet dřív než tak za čtyři až pět let.
Váš chudáček koníček