sobota 19. dubna a neděle 20. dubna 2014

     Tak mám zajištěnou neschopenku. 
     A jako fakt hustou, sám bych to do sebe neřekl.
     A jestli si někdo myslí, že příští víkend přehopsám s Kibickou pidi parkur, tak si mohou být stoprocentně jisti, že nepřehopsám!

     Měl jsem totiž sociální interakci se služčiným top tankem, s tím tlustějším. Faktem je, že sociálních interakcí jsem měl během víkendu mnoho, protože v sobotu mě Monika šoupla do ryze ženského kolektivu, a co vám budu vyprávět: byl jsem nesmírně populární. Natolik nesmírně, že jsme byli přistiženi, jak já bílý koník stojím veprostřed dámské skupiny, kdy mě čtyři z nich láskyplně olizovaly, a to včetně služčiných dvou top tanků, jak toho tlustého, tak toho hranatého. A všechny mě chtěly a milovaly mě a dokonce se navzájem konfrontovaly, protože si mě nárokovaly.

     Inu, poznaly kvalitu, o tom žádný pochyb. To jen služka měla nemístné poznámky typu „však ono je to přejde“, protože je úplně blbá a vůbec tomu nerozumí. A bodejť by ne, ona takto populární a chtěná nikdy nebude, prostě mi normálně závidí.

     I neděli jsem strávil se všemi svými dámami, jak se sluší a patří. Akorát v podvečer se mi situace lehce zamotala, a to když za námi přišla služka, že začne tanky i kabelky postupně odvádět do stáje. Svým způsobem za to může ona, protože mě vůbec nebránila! Já jsem jí totiž šel naproti, abych tankům i kabelkám dokázala, že tohle je MOJE služka, a služčin top tlustý tank usoudil, že se asi bude něco dobrého rozdávat. Což mi moje bílá hlava nebere, protože speciálně služka je největší držgrešle ve vesmíru a raději by si nechala koleno vrtat, než aby mi nosila pamlsky, tak jako to dělává třeba Kibicka (protože Kibicka je inteligentní a chápavá). Nicméně tlustý tank i tak pojal podezření, že mé nárokování služky je žrádelního charakteru a že si tudíž prostor kolem služky zabírá ona, a to se mi nelíbilo.

     A tak jsme zahájili proces „kdo z koho“, což nebyl úplně šťastný nápad, to nepopírám. Mých směšných 450 kg proti skoro 7 metrákům tlustého tanku mělo od začátku přesilový průběh, a když tlustý tank ignoroval moji ušní gestikulaci a nacouval ke mně zadkem, vyletělo ze služky akorát „necháte toho?“, což mělo stejný efekt, jako kdyby křikla „začni do něho oběma zadními kopat, teď!“ a přestože jsem se snažil o jakousi defenzivu, moc šancí na zvrácení neodvratného výsledku jsem neměl. Schytal jsem jich nepočítaně, což od tlustého tanku, který má jinak proti jakékoliv tělesné námaze nepřehlédnutelný odpor, bylo naprosto nevídaným jevem, aby takto střihal jednu kapriolu za druhou. A jak do mě kopal, tak služka řvala, ať toho okamžitě necháme, protože zrovna držela Máňu s rezavou kabelkou, což je přesně ta kombinace, kterou z čiré odpovědnosti pustit odmítala.

     Po minutě boxování okovanými kopyty jsem situaci přehodnotil a že moudřejší ustoupí, akorát že nebylo kam. Provlékl jsem se mezi mladými tanky a že zaujmu místo co nejblíže východu, protože před ním stála služka, a to se mi stalo osudným, protože tlustý tank měl ještě něco na srdci. Našel si mě, zamířil, vypálil a tentokrát se trefil excelentně, protože mi roztrhal nohu, a to už jsem na nic nečekal a po třech jsem upaloval pryč, co nejdál ode všech.

     Služka se zachovala mile, protože nejdřív odvedla a pozavírala všechny tanky i kabelky, takže když pak za mnou pospíchala, už jsem se neměl koho bát a pak mě přemlouvala k odchodu do stáje, což se mi úplně nechtělo. A naprosto oprávněně, protože jsem přesně věděl, že mě tam bude týrat, a to aniž by si na pomoc zavolala doktora, protože sehnání doktora den před Velikonocemi se ukázalo být naprosto naivní. A tak došlo na konzultace telefonické, kdy mi všechny díry fotila mobilem, což bolelo ještě víc, než když mi nohu stříkala studenou vodou kvůli zastavení krvácení, aby vůbec viděla, co všechno na sobě mám. A první příkaz zněl „oholit a napíchat“ a nemusím asi dodávat, že ani jedno se mi setsakramenstky nelíbilo.

     Že se služka vyžívá v zabodávání injekcí do bílých chudáčků koníčků, to všichni víme. O aplikaci antibiotik se vůbec nediskutovalo, protože v rámci poslední verze „zkusíme to bez nich a uvidíme“ ze mě udělalo krocana (tehdy mi vet vyřízl pidi sarkoid z krku a z nevinných dvou stehů byl lalok velikosti kočky domácí), to jsem měl předem prohrané. Ale jako holit tržné rány, to už bylo moc i na mě.

     A byla na mě ošklivá, strašně moc. Pokaždé, když mi chytla přední kopyto, abych zadní končetinou stál, a přiblížila se se strojkem, jsem se začal houpat, neboť mi bylo jasné, že to žere Finům nohy (tentokrát doslova), protože když už na sobě spácháte harakiri, tak zásadně v den, kdy je v celém areálu počet lidských osob jedna. A tak se dopustila násilí, na mně, a to se mi vůbec nelíbilo, a nejen proto, že mi opravdu všechny rány oholila.

     Je zlá, blbá, sprostá a nesnáším ji.

     A že prý žádné spaní venku, že mě zavře, až zčernám (o čemž silně pochybuji).

     Váš chudáček koníček

bebí

WP_20140420_015

WP_20140420_019 WP_20140420_018




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: