pondělí 21. dubna až 30. dubna 2014

     Mít neschopenku je paráda.
     Nepopsatelná!

     Zavření do stáje nakonec nebyla až taková hrůza, protože nejsem jediným marodem, naproti v chodbičce se léčil Béruš, kterého pro změnu zranil Dannyboy. A jak prohlásila Monika, pěkně jsme to oba vymňoukli, protože právě já jsem zaskakoval za Béruš, co se týče výuky méně zkušených jezdců.

     Záviděla nám volno, totiž, to je nad slunce jasné.

     Ale žádná neschopenka bohužel netrvá věčně. Služčino věčné opakování, jaké tohle bylo štěstí v neštěstí, je už pekelně ohrané, protože tržné rány se mi hojí nečekaně dobře, pravděpodobně díky Hemagelu, kterého na mně služka vypatlala minimálně kilo. Noha mi vůbec neotekla, což vzhledem ke kalibraci, kterou do mě tlustý tank našil, nebylo úplně normální, většinou se na mě prý stačí křivě podívat a hned mám zdravotní problém (což je samozřejmě další služčina debilní sprostá pomluva). Po týdnu klidu ve stáji jsme s Béruš dostali společné vycházky, jakože režim kontrolovaného pohybu, kdy jsme každý vyfasovali vlastních pár metrů čtverečných trávy, a to bylo hodně fajn, protože Béruš mě konečně přijal za vlastního. A když nás začali na noc zavírat spolu, tak už mě ani nebil, ani nehonil.

     Takže zase kámoši. Tak jen doufám, že nám do toho nevstoupí nějaká ženská, ale co jsem tak služku poslouchal, tak Béruš mezi ženské nemůže, protože s ním mlátí testosteron, a já už také mezi ně chodit nebudu, protože ony pak mlátí mě. Tedy s výjimkou Megy, s tou se naopak kamarádit chci, ale o to pro změnu nemá zájem ona, pro ni existuje jen a jen Dannyboy, na kterém může oči nechat i služka.

     Nechápu, co na něm všechny vidí. Ženské jsou fakt divné.

     Váš chudáček koníček

WP_20140430_002 WP_20140430_001




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: