úterý 13. května 2014

     Pokusil jsem se zmanipulovat počasí, ale pouze s padesátiprocentní úspěšností, takže když služka přijížděla do práce, tak se zatáhlo a začalo poprchávat. Což v ní samozřejmě evokovalo dilema, jestli se jí chce moknout a nakonec pro mě na pastvinu nešla.

     Otázku, zda-li se chce moknout chudáčkovi koníčkovi, samozřejmě nikdy nikdo nikomu nepokládá, zřejmě proto, že u pastevního chudáčka koníčka se nepředpokládá, že by mu déšť vadil. A přitom je to tak markantní rozdíl, moknout na pastvině a moknout pod sedlem!

     Navíc co čert nechtěl, služka měla v plánu pouze lonžování, protože odpoledne z auta vytáhla ten hloupý dlouhý lonžovací bič, který nějaký pitomec zvládl během zimní přestávky opravit (doufám, že ho za to stihne pořádný trest), a také mou lonž, což vůbec nevypadalo dobře. Doteď bylo lonžování o tom, že jsem si tak jako klusal kolem služky, většinou na ohlávce a vodítku, ale teď na mě regulérně vytáhla lonžovací chambon a to bez nároku na odvolání.

     Nedal jsem svou bílou kůži lacino, takový žebrák fakt nejsem, a sváděl jsem s chambonem nelítostný boj, alespoň těch prvních deset minut, aby to služka neměla tak jednoduché. Ona bohužel nevyměkla, na rozdíl od minulého týdne, kdy mi kvůli bebíčku nechávala volnost, co to šlo, a tak jsem si to musel odpracovat s krkem v nejelení pozici.

     Taková potupa!
     Ještě že mě u toho nikdo neviděl.

     Naštěstí mě nemučila víc než půl hodiny a dopřála mi hodně vytahovacích přestávek, ale ani tohle ji od barbarství neomlouvá.

     A že prý mám slíbené to skákání, od Moniky, těch 130 cm. Něco mi říká, že Kibicka na to nepřistoupí.

     Váš chudáček koníček

WP_20140513_031 WP_20140513_025




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: