středa 14. května 2014

     Nepřistoupila.
     Jakože Kibicka. Že prý 130 cm klidně, ale jedině když je Láďa rozdělí do tří skoků.

     Škoda, možná bych měl prázdniny dřív než až trapně někdy na konci října.

     Ale abych nepředbíhal.

     Kibicku mám rád, protože nosí po kapsách dobroty. Samozřejmě vím, že většinu z nich tlačí do tlustého tanku, ale já jsem pořadové číslo dvě, a to je rozhodně lepší, než nějaká třináctka nebo čtrnáctka. Blbka služka sice do Kibicky nepřestává hustit, že je pitomost kupovat pamlsky za tyhle prachy, když kilo mrkve stojí třicet korun, ale Kibicka má naštěstí svou hlavu a do nákupů dobrot si mluvit nenechá. Od služky totiž tahle kritika vyloženě sedí. Od ní, která mi nikdy nic takového nekoupila!

     Já totiž moc dobře vím, že ten kýbl pamlsků, kterými mě uplácela před dvěma roky, nebyl s láskou koupený, jak mi onehdy tvrdila. Ten jsem totiž vyhrál já a měl jsem si to pěkně celý sežrat, a ne že se to rozdělovalo mezi všechny chudáčky koníčky.

     Koneckonců Kibicka se nijak netají s faktem, že se mnou chce mít dobrý vztah, protože jestli nám prý dnes to skákání půjde, tak je reálná naděje, že za týden vyrazíme na závody. Na přesně ty závody, kterými chtěla služka zahájit svou sezónu, než jsem se stal obětí násilného činu, a je nemálo vtipné, že se na tyhle závody třeba nakonec opravdu pojede, akorát že bez služky. Tedy bez služky v sedle, protože ona za posledních pět týdnů jezdila šestkrát a oba její skokové pokusy s Melem a hnědou kabelkou skončily totožně (v prvním případě vystoupila ze sedla úplně, ve druhém přestoupila z kabelky na Mela).

     A jako musím se pochválit, když už to nikdo jiný neudělá. Sice se mi během skákání chtělo docela dost utíkat, ale choval jsem se slušně a i Láďa mou snahu hlasitě chválil, že prý je to jiné kafe než v dubnu. A bodejť by ne, protože v pondělí mi kovář okul i zadní chudinky nožičky a rovnou ortopedickými podkovami, takže už můžu bez omezení krosit všechny typy terénu a předvádět před Monikou travní sliding stop, přestože je mi jasné, že na mě bude žalovat služce.

     Kibicka dodržela ordre a jednou ze sedla vystoupila, ale za to mohla ta pitomá odskoková bidla. Jestli něco skutečně z hloubi své bílé duše nesnáším, tak právě odskokovky, protože mi narušují mé počítání a ještě žerou chudinky nožičky. Služku totiž nenapadlo Láďovi říct, že mám s odskokovými bidly špatnou zkušenost, a tak jsem se s tím docela potýkal a jeden můj pokus o ne-interakci s bidlem Kibicka neuseděla a hapala.

     Na rozdíl od služky se ale nadechla a šla spáchat repete, zatímco já po jejím vystoupení ze sedla neměl kam utíkat, protože nikde nebyl ostrůvek zakázaného jetelíčku, ke kterému se právě díky pádům dalo alespoň na pár vteřin zabrousit a něco málo urvat. Na Kibicku jsem počkal u služky a moc dobře jsem věděl, že z tohohle kápne pořádná nadílka pamlsků, a také že ano!

     Kibicka je totiž slušně vychovaná.

     Váš chudáček koníček

P1510607 P1510572 P1510583  P1510598 P1510604




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: