pátek 16. května 2014

     Volno.
     Konečně.

     Nahromaděnou únavovou kyselinu mléčnou jsem dnes vstřebával na pastvině, a protože většina personálu odjela kamsi na závody, vyfasoval jsem vlastní výběh, a to mezi výběhy kobyl, takže jsem kolem sebe měl regulérní harém. A tak na mě tanky náruživě civěly přes dřevěnou ohradu, a byla to právě služka, která načapala tlustého tanka, jak mě rentgenuje ze všech nejvíc a okamžitě ho napomenula, ve smyslu “ty se na něho raději VŮBEC nedívej, protože to už tady jednou bylo a nedopadlo to hezky“.

     Samozřejmě Otylka na mě chtivě zírala dál, stejně jako služčin další top tank, který měl jet na závody se služkou a u kterého se čerstvá říje hodila ze všeho nejmíň, ale kecal bych, že mě takový zájem netěšil. Notabene, když úplně nahoře žárlili valaši, protože oni by za holkami velmi rádi, ale nemůžou ani na metr, a to je úplně nejvíc fajn.

     Prostě jsem byl nejžádanější a tečka.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: