pondělí 19. května 2014

     Přemýšlím o odborech.

     Ono takové odborové hnutí vůbec není od věci, v mnoha faktorech. Přinejmenším by mohlo vnést do mé bídné existence světélko naděje, když už ne explicitní důkazy, a když nad tím tak přemýšlím, ono by klidně mohlo být rovnou i revoluční.

     Revoluční bílé odborové hnutí, neboli RbOH. Zní to fantasticky, že ano?

     Nicméně základní pilíř mého revolučního odborového hnutí dosud postaven nebyl, takže je vše ve starých kolejích, a to tak že naprosto nechutně. Třeba zrovna dneska, kdy jsem oddřel hned dva jezdce, a to aniž by jeden z nich byl moje služka. I tak však pojímám jistou formu podezření, že za to může stejně ona, přestože se neustále tváří nevinně, a co ještě hůř, na veřejnosti předstírá, jak mě zbožňuje a to je nechutné snad ještě víc než muset chodit pod sedlem s gogem.

     Gog se naštěstí týkal jen Terezky a Terezka je hodná holka, protože když jí Monika řekne, aby mě důrazně pobídla, neučiní tak, což je milé. Kibicka mi sice gog z provozu vyřadila, ale na druhou stranu po mně požadovala podstatně horší zvrhlosti, jakože chodit na přilnutí, snižovat krk a vůbec tak jako tvářit se přiježděně.

     Kdy konečně dvounozí pochopí, že já nechci vypadat přiježděně! Bohatě mi stačí vše, s čím jsem si vystačil doteď, žádné rekonstrukce ani revize nepotřebuji, já se za svůj jelení krk nestydím a stydět nikdy nebudu.

     A že prý zítra se bude skákat, aby si Kibicka ujasnila, jestli na ty závody se mnou opravdu chce. Zajímavé je, že mě se nikdo nezeptá, jestli se mi někam chce.

     Mám těžký život.

     Váš chudáček koníček

WP_20140519_009 WP_20140519_004 WP_20140519_006




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: